hraje na měsíci na harfu. lJ-.v Mléčná dráíi'1 ukazuje prý cestu do Říma. 3. Dívá-li se člověk za večera na nebe a vidí spadnout hvězdičku, tedy to, nač právě myslil, se mu vyplní. V Mirošově sebral P. F r. Kosá k, katecheta.

* Dřevěný kostelík v Kočí. (Arch. S.) Pohled z opačné strany je

mají svoje kroje národní, aby tedy cechové také si pořídili kroj národní. Zajímavé je, že spisovatel seřadil abecedním pořádkem jména skoro všech světových národů, jejichž kroje vždy popisuje. Kroj český (Böhmen) na str. 3. popisuje takto: „Böhmen, der eigentliche Gegenstand unserer Besprochung,

Dřevěný kostelík v osadě Kočí. Kresba prof. .'. Kouly.

neméně zajímavý. Zavinil to posavadní způsob kresby, že se volil obyčejně pohled na můstek a věž. O pohledu, jehož si přejete, poučí Vás připojená kresba p. prof. J. Kouly. Viz Č. Lid V. 381.

* Kroje české r. 1848. (Čten.-ochotn. beseda v K.) Zmínka týká se brožury Aufruf an die böhmische Xation zur Bildung einer zweck-mässigen Nationaltracht, Von einem patriotischen Böhmen, Prag, 1848. Spisovatel dokazuje, že všichni národové

hat im ganzen gar keine Nationaltracht (mit Ausnahme einiger Gegenden). Die Weiber höchstens tragen einen Kopfputz von einem schneeweisen Tuche, ein grösstentheils schwarzes Sammetleibchen und bunte Röcke." Na str. 11. „Mähren. Ein allgemeines Kleidungstück der Männer ist ein wollener blauer Mantel. Ferner wird ein niedriger, breit kräm-piger Hut, eng anliegende Beinkleider und eine Art Sandalen-Stiefel getragen." Jak vysvítá z tohoto nespolehlivého a povrchního popisu, znal autor dokonaleji