šitou s orly dvojhlavými jako pokrývku aa posteli. 0 této přiznáno i v úředním katalogu, že má slovenský nápis.

Celkem nebylo Slovensko ve výšivkách zastoupeno tak všestranně, jak bychom si byli přáli k vůli srovnávacímu studiu.

(Dokončení.)

V některých krajinách českých panuje dosud i v tancích lidových veliká rozmanitost. Jednotlivé tance liší se nejen seskupením pohybů, nýbrž i rozmanitým nápěvem a četnými odchylkami zpívaných písniček. Z materiálu, jenž sebrán byl v okresu hlineckém, sezná se, že mezi krajiny tyto lze počítati i Hlinecko.

Při stanovení a lišení různých tanců nelze se spolehnouti jen na jméno tance. Mnohdy se jmenuje týž tanec několika jmény, na př. „Pavouku" říkají také „Křižák" a j. Celá řada tanců označuje se společným jménem „Směsky", ač se jeden směsek od druhého liší i pohyby i nápěvy i texty písniček (srv. „Hrách", „Slepičku").

Některé tance jsou spíše tančenými hrami. Jsou přechodem od tanců ku hrám, směsí tance a hry, na př. „Kocour". Tu tanečníci stojí v řadě a drží se za ruce. Naproti nim stojí zase v řadě tanečnice. Obě řady jsou vzdáleny od sebe na tři kroky.

Hudebníci zahrajou písničku „Utíkej, Káčo", při níž tanečníci dle taktu kolíbají se v právo v levo. Jakmile začnou muzikanti hrát tuto píseň podruhé rychleji, tu se krajní tanečník (1.) přibližuje k tanečnici (I.)) jež ustoupí ze svého původního stanoviska zpět (do A). Tanečník postoupí v před (do B). Oba vezmou se za ruce, a to tanečník se uchopí svou levicí její pravice a, stojíce bočně vedle sebe, zdvihnou paže nad hlavy tanečnic, jejichž řadu a pak řadu tanečníků přetančí a tak na svá původní místa se navrátí, načež tanečník (1.) chytá tanečnici (I.), jež před ním