Svatební dvojice z cínových konvic. (Kreslil K. Š tapfer.)

čímž tvoří vítaný doplněk k slavnostním úborům ve svatebním průvodu a tanci. (Vyobrazení „přástek" na str. 339.)

Kroje, které nebyly zastoupeny figurínami, nalézaly se v bobató sbírce loutek, kromě toho v pěkných sbírkách fotografií srbských typů z různých končin Lužice. Z nich zvláště jmenujeme obyčejové fotografie ze Slepého i odjinud.*) Zajímavé byly i staré olejomalby a jedna drobno-malba, představující ženy ve vymizelém již evangelickém kroji. Kovněž tak staré rytiny: čtyři od Gränichera z první polovice minulého století, obrazy z díla „Reise durch Sachsen" od N. G. Leske, 1785, a ze Smo-leřových „Pěsniček", tedy z první polovice našeho věku. Z těchto starých ¦ rytin poznáváme, do jaké míry se lužický kroj měnil. Mohly k nim ku přirovnání přiloženy býti na př. rytiny z Antonova díla „Erste Linien . ..", 1783. Srovnávací materiál nalézal se dále na vystavených zde cínových konvicích (B), zdobených rytinami srbské svatební dvojice (str. 341).

"Výšivky neposkytovaly mnoho látky ke studiu. V nynějších lu-žických krojích výšivek skoro není, o čemž nás poučovaly sbírky srbského výstavního musea. Ale i starých výšivek bylo málo. K tomu byly všecky jen prosté, nebohaté. Ve wojereckých a bývalých komorovských krojích, jakož i v bývalém evangelickém kroji budyšínském ještě bylo vyšívání nejvíce, a to bílého, jak viděti bylo ve svatebním průvodu na úboru „zamamy" a čtvrté „družky". Také hrubé tmavomodré zástěry, vyšívané