Jinou důležitou překážkou schůdnosti prťhmyku může býti úzké příchodné údolí. Jsou to hlavně potoky, jež zaujímajíce obyčejně palu úzkého údolí, nutí člověka, by stavěl silnici ve stráních nad nimi. Je-li podlaha údolí příliš pevná a nemá-li potok velkého spádu, ňiůže se státi, že pata zanese se bažinou, a že se utvoří močál a ra-g e í in i stě. Těžká jest pak přes taková místa stavba přechodů a silnic, příklad takového processu máme na plateau Jizerského pohoří. Jinde zachovala se nám památka na močály ve jménu osady anebo ve zprávě historické (u Königshanu nedaleko Libavy). Bývaly to ták zvané haťové mosty, jež do dnešního dne v Šumavských lesích spatřiti můžeme.

Jinou obtíží v starších dobách pro schůdnost pohoří bývaly lesy, jež pokrývajíce široké pruhy (jako tak zv mezny les) oddělovaly země od sebe. Lesy ty sloužíce za ochranu proti vpádům nepřátel bývaly v případě války čjrtěny ještě neschůdnějšími. Postupem kolonisace s obou stran ubývalo neustálým mýcením lesa a čím dále, tím více blížili se oba sousedé k »siředu lesa«, kde bývala v nejstarších dobách hranice zemská. Podél lesa, jenž za nejstarších časů hluboko do země zasahoval, bývala stavěna opevnění a u východu starých silnic obchodní stanoviště. Dle Lipperta') sahal Sudetský les v Čechách až po čáru Jaroměř-Ještěd. Postupem času založeno Hostinné (Hostin Hradec), kdežto nejstaršími osadami Sudetskými jsou předhistorický Náchod, Kladsko, Brdo (Wartha), Hradec (Králové) a Swini (Schweinhausberg, nikoliv Svídnice). Kde pak cesta přecházela hranici, nalézala se brána zemská. 0 jménu ji připomínajícím »Branka« dějí se zmínky do dneška v Sudetách u Náchoda a u Opavy. Lesy ty bývaly svěřeny hlídačům, v Sudetách t zv. Chodům, kteří vlastně nejstaršími kolonisatory zde byli. K nim připojila se velká kolonisace rovněž slovanská za dalších století, až Přemysl Otakar II. zavedl kolonisty německé do končin těchto Postupem kolonisace zmenšoval se les a jest do dnešních dnů toliko na nejvyšších vrcholcích, kde udržuje zároveň dlouho do roka ležící sníh.

Jinou příčinou neschůdnosti u mnohých Sudetských (a vůbec všech) průsmyků jest jejich vyšší poloha nad hranicí vzděláva-telných polností. Nebude tedy nezajímavo určiti mezno.u čáru polností u jednotlivých druhů plodin v Sudetách. Žito vystupuje do výše až 650 m., ač zraje i ve výši až 850—900 m. Oves vystupuje do 900 m., a ještě větší výše dostupují brambory. Tyto" výšky předstihuje však velmi málo průsmyků. Jest to již jmenovaná silnice Mädelwiese (1208 m.), průsmyk Hraničních bud (1252 m.), kam až vystupují Nové domy, jako nejhořejší část Malé Úpy. Ve východních Sudetách leží toliko průsmyk Červené Hory (1011 m.) nad hranicí polností, a jelikož jsou velice příkré jich stráně, zůstávají osady hluboko v údolí dole (Thomaswaldau 600 m., Winkelsdorf 620 m.).

Jinou velkou překážkou schůdnosti hor a průsmyků jest sníh. Víme, že v horách průměrné množství ročních srážek je větší, řež v údolích