kousek lenu a pokrm, který se jí podal. Po nábožných rodinách chodivši v kraji mladobolesl. po vsích jako věštkyně z doby pohanské. Tato Kačenka mnoho pověstí matce sdělila, kterými matka opět nás krmila; protož jsme musely děti do kostelů, na poutě pilně chodit, obětovat atd. Na Bezděz, do Boleslave Staré, na Tábor, do Krkonoš, do Rýbrcolové zahrady chodit pro byliny atd., zvláště já Václav Krolmus a sestra Alžběta.

Tancující a štěkající podvodnice, vulgo Bárka z Běly Hrubé. Svatovítský tanec provozovala do kola. Často museje s zakletou a zavinšovanou podvodnicí (r. 1800—6) Bárkou N. z Běly na rozkaz své matky tancovati, jenž v okolí Bělském peníze na mše od lidí vybírala na Bezděz (kdež klášter r. 1784 od Josefa II. cis. vyzdvižen byl). P. Marii je nositi měla; ona prý sobě je nechala, sobě za ně nádherné šaty kupovala, vždycky prý říkávala lidem: »Když ty peníze na mše na Bezdězi kněžím a P. Marii neodvedu, ať štěkám za živa jako pes.« Ono se to věru na ni vyneslo i vyzradilo, že sobě je ponechala, šaty koupila a hej-řila; protož lidé a kněží ji zakleli a ona se zbláznila z toho, chodíc prosit po Běly, po vsích, po mlejnech, na Podolí atd. a když to na ni přišlo, dupala, do kola se točila a při tom každém dupnutí zaštěkala jako pes a koho dostala do rukou, musel s ní tančiti a nepustila ho až padl, také já jsem byl oučasten na Pile pod Humrovem toho tance jako žák, při kterém by mne byla utahala tato běsníce štěkající a tancující, až jí pěny z ust jako steklému psu z ust kanuly. Josef Šubrt stárek z Běly, potom krupař mne vysvodil, který na Pile mlel, to vida máti a on vyrvali mne z pazourů její. Tato osoba dlouhá leta až do své smrti po okolí chodila ve dne v noci v městě, polích, lesích, na vesnicích tancovala a štěkala. Svědků plná Běla jestít s veškerým okolím.

Strašidlo na Hradišti na polích mšenských. Ve Mšeně u Kříže ku Strance, též u kříže k větrníku neb do Kaniny, nápotom ve Vrbodolí u vrb od jaktěživa prý strašívá, vždy muž prý na vůz neb na trakař sedne, neb s člověkem jde a zase se mu v noci zmizí, neb mu strachy nažene, neb ubije člověka, čili ho udeří neb ním strčí, dí Mšenští. Fr. Kuš, Rena, Živný a j. v.

Skalická na Praze, površí skalné, lesíkem, hájem bývala obrostlá, říkali zde na Mrchovišti, zde se mrchy pohřebaly, potom na to místo sochy tři kamenné: sv. Annu, s v. Michala archang. a sv. Jana na této skále postavili, právě proti Vyšehradu na levém břehu Vltavy v cihelně Doubkově, kde se vinice okolo této Skalky Doubkovy nalézají, totiž: Václavka (Sv. Václava), Malvazinka, Březinka, Klavírka atd.

Strašidlo u Studánky na cestě Březinky do Běly v lese v údolí 1/2 hod. od Březinky, u Židové hromady. Zdeť někdy bývalo hrobiště pohanské neb židova hromada, nepochybně pohanská slouti bude, ratolest putující musí na ni hodit, sic by ho umrlec strašil. Jednou zde zlý duch (obluda noční) sedláčka Jos. Fiedlera, rychtáře z Březinky, strašil, noční dobu porazilo ho to, poliček mu to dalo, až klobouk ztratil, bez klobouku celý umrlý domů přiběhl, až toho odstonal. Vypravujou Březináči , . . Fr. Bartoš, pastucha Bělský, v 11 hod. v noci viděl zde