str. 459
příkladu dům, v kterém jest takový kámen, od udeření v čas bouřky bezpečen jest; že krávy zas nabudou mléka,, které skrz kouzly ztratily, když jich vemena hromovým kamenem se potřou, neb se dojí skrz díru, která v něm jest, jsou samé stvůry pověrečné. Rovně tak pošetilé jest. domnění, že se blesk nedotkne domu, v kterém se oheň na ohništi roznítí a chová takovým dřívím, do kterého kdys hrom udeřil. (Nejedlý Hlasatel 1818, IV. str. 264—5. §. 103) — V Českém Lidu již byla řada zpráv, jak soudí lid o předhistorických kamenných mlatech, »hromových kamenech«. Není nezajímavé čísti, jak soudili a jak pověru vykládali buditelé naši lidu českému na sklonku věku XVIII. a na začátku věku XIX. . Šimek.
* Dobrý troud udělati. Staří neznali sirek. Mívali kresadlo, kámen, ocílku, vykřesali jiskru a zachytili do houby, šatu spáleného a pod. do-troudníku. Navádí již Komenský, Janua linguarum : »K rozsvěcování kresadlo s troudem, ocelí, křesavým kamenem a sirkami (t. j. nitě tažené v siře) ať jest tu!« Aby jiskra hned chytla, navádí Apateka domácí, vydaná r. 1595 od Adama Hubera z Rysenbachu a Daniele Adama Veleslavína na 1. 686 : »Obecné houby, kteréž na buku vlaských ořechův i na jiných stromích vyrostají a vysýchají, užívají se do kresadla. Nebo když se jednou osvítí, dlouho zase neuhasnou. Protož někteří dobře umějí ty hubice strojiti, aby brzo jiskru přijali: vaří je v louhu, potom, suší,, opět je tlukou, až změknou a znova zase vaří u vodě salpetrové.. Odtud bývají spůsobnější k zachycení jiskry. Někteří se živí těmi hubami a tím troudem. — Při kořenu obecného koňského kopyta roste bílá bavlnka, kteráž sebraná, vyčištěná do šátku obalená a v louhu, v němž by prvé něco sanytru se stlouklo, zvarená a naposledy na slunci vysušená, jest ze všech nejlepší troud do kresadla, k prvnímu udeření hned uchytá jiskru.« Č. Zíbrt.
* Prach pod postelí lékem pro chytrého ženicha. Jeden táta chtěl ženit syna, ale chtěl pro něj takovou nevěstu, aby byla pořádná. Chodil tedy vod staveni k staveni, a všude říkal: Víte, mně se rostonal syn, a lidi mu radili, aby "užíval ten prach, co je pod posteli. Tak prosím vás, kmotra, jesli tam máte, tak mi ho nandejte do toho pytlíka ! Všude mu ho dali tolik, že musel pytlik pokaždý vysejpat. Až přišel do myslivny. Na céři myslivcově žádal prach a ta povidá: »No, víte, tej tam žádnej nemáme, ale budeteli chtít, za tejden ho tam bude dost.« Honem poslal pro syna, umluvili se, a tak ta byla nevěstou, protože byla pořádná. (Všestudy. Vypravovala A. Tichánková 75 r.) Fr. Homolka.
* Písničky. (Lidský dokument.) »Já jim teda budu spívat ty písničky; ale nesmněji se smát. Vedi, voni sou něgde jako trochu tento . . . To dyš na mně naše kluci chtěji písničku, tak já dycky: Kerou? A voni:. Kerou chcete. Tak třeba tu »Jak ty chudý přišli vo to1 mněni.« Nebo zaseje »Jak ty škubánky přišly vo to sádlo.« (Dřinov.) Fr. Homolka..
|
|
