původcové a buřiči kopím z obojí strany prohnáni bývali aneb halapartňou stínáni. Jíní sami mezi sebou losovali a vždy desátého dáti musili, kterýž tu hlavy nechati musil.

Cassius novou pokutu vymyslil, aby poběhlcům ruce a nohy osekány byly, že jim mnohem obtížněji bude, tak bídně živu býti, nežli aby hned odpraveni a zamordováni byli. Kteří z šlachtordunku vykročili aneb dlúho se k svému praporci najíti nedali, ti knytli a kyjmi práni bývali, kteříž pak z pevnosti utekli, ti vždycky hrdlem platiti musili.

Neušli trestání i ti, kteříž sobě nepřátelům praporce vzíti dopustili. Kterýmž pak za vinu dáno, že se strašlivě s nepřátely potkali, nebili se statečně, aneb z bitvy utekli, aneb k zbrani své dlouho nesáhli, ti místo pokuty přísahati musili, pokudž válka trvati bude, že nikdá jinač leč stoječky špísu a broně své nevezmou.

Jestliže kdo churavého koně měl a dobře ho nechoval, dopustil zbroji své zerzavěti a nevyčistil jí, ten musil vně pod nebem léhati a nesměl sobě žádného lozamentu aneb stanu postaviti, aneb mu na žoldu jeho umenšeno a ujato. Kdož pak svou zbroj, svůj rystunk ztratil aneb prodal, ten bez milosti na hrdle trestán byl. Publius Scipio nevěrné a křivopřísežné poběhlce, byli-li jsú Ďimané, na šibenici oběsiti, pakli Latinové, sekerou stínati dal. Africanus dával je k roztrhání litým zvířatům. Paulus Aemilius slonům. Němci je na stromích věšeli a ty, kteříž k boji a válce nehodní byli, topili. Kteříž se pak z strachu a nedbanlivosti nepřátelům jímati dali, na ty takovou pokutu ukládali, že bylili jsou prvé rejthaři, potom za pěší sloužiti, a svůj losament vně před valy a vozy míti musili. Císař Aurelianus v takové hrůzi a kázni měl své vojáky, že se ničehož neslušného a neřádného dopustiti nesměli. A zvěděv o jednom, rozkázal čtyři stromy k zemi sehnouti a k nim násilníka za ruce i nohy uvázati a potom pustiti je, aby se zase srovnaly a toho nešlechetníka na kusy roztrhly. Císaře Aureliana instrukcí hejtmanům polním: Chceš-li býti hejtmanem, anobrž chceš-li život zachovati, spůsobiž to při vojácích, ať ruce zdrželivé mají, ať žádnému kuřete cizího, žádnému ovce, žádnému hroznu vína neberou a nekradou; aC žádného osení nepotlačují, žádného, aby jim soli, oleje, dříví dal, nenutí; ale jedenkaždý ať přestává na svém žoldu a profantu, a v hospodách poctivě se chová.

Co nyní díme o křesťanských rytířích a vojácích, kteřížto sotva nohy z domův svých vyvlekou, aneb přes práh vykročí, anť již nejinak, než jako vlci loupí a derou a buďto že proti nepřátelům táhnou, aneb zase z vojny domů se navracují, kradou a berou, násilí činí, bijí, tlukou, mordují, dobytky zajímají, sudy vína a piva, kteréhož vyžrati nemohou, aby daremně do bláta vyteklo, osekávají. Summou ukrutněji nakládají s svými přátely, nežli s nepřátely!