lovnému — obyvatelstvu okresu humpoleckého s varovným hlasem a dů-tklivou výstrahou před nezměrnou škodou, jež zvláště v poslední době činnost museí českých nejen u nás, ale i jinde ohrožuje. Příčinou tohoto kroku je rušivá činnost agentův, překupníkův a soukromých sběratelů, kteří působení musejních spolků velmi poškozují. V posledních letech navštěvují okres náš skoro pravidelně cizí agenti (mluví sice taky česky. ale cítí jinak) a skupují, kde se dá, každý dosud zbylý kus hmotných památek lidových, byť byly sebe chatrnější, aby je »opravené«, a často i předělané draho prodali za hranice země i říše, kde se jimi chlubí musea cizinecká jako památkami svými. — Tak přicházíme o mnoho národního jmění, o výmluvné svědky minulosti naší a pokolení příští o studijní materiál lidovědný, kulturní i historický — dnes tak pro zachování svéráznosti národní — hledaný. Agenti tito navštěvují zvláště náš venkov, předstírajíce-často, že sbírají pro musea česká, což však pravda nebývá. — Druzí žijí i mezi námi. Jsou to sběratelé soukromí, v činnosti musealní diletanti, kteří sbírají a kupují (často velmi »lacino«) starožitnosti beze všeho vědeckého podkladu a účelu jen proto, že je to snad v poslední době »móda« anebo že doufají v budoucnu ve vzrůst ceny z důvodů zištných. — Tito jednotlivci kupují vše, co jen trochu starobou páchne, jen když lacino, nebo přijímají starožitnosti darem, za úsluhu nebo protislužbu. Pátrají soustavně po památkách lidových, navštěvují soukromé byty, slídí po stěnách i komorách, aby aspoň něco odnesli a schovali. Všecky tyto památky unikají takto společnosti širší, vědě, studiu i snahám po obrození nebo zužitkování starého umění českého. Činnost těchto sběratelů soukromých nemůže nikterak srovnati se s prací sběratelů vědců nebo mecenášů, kteří sbírali a sbírají v jednom oboru, aby studovali, srovnávali, sbírek svých využili k pracím vědeckým, až konečně — věnují své sbírky některému museu českému. Jak nakládají sběratelé soukromí se sbírkami svými, ukazuje nejlépe dražba sbírky Lannovy z Prahy, již rozprodali dědicové skoro vesměs do ciziny. Co vzácných památek českých odešlo a odchází takto do rukou cizích. Nemůžet sběratel soukromý nikdy dáti záruky, že památky jím nahromaděné nedostanou se po jeho smrti do ruku cizích! Konečně nelze pomlčeti ještě o těch »přátelích« museí, kteří lákají starožitnosti do svých rukou — předstírajíce, že je museu odevzdají a zatím předměty museu darované — nechávají si sami. Bylo zjištěno již v několika případech, že jistí sběratelé, kteří přijali předměty pro museum naše, museu jich neodevzdali. Přestáváme zatím na výstraze, ale oznamujeme, že v těchto případech, kdyby se opakovaly, bude naloženo s těmito podvodníky po právu a spravedlnosti. Musejní společnost obrací se tudíž ze všech uvedených příčin ke všemu obyvatelstvu okresu humpoleckého se snažnou prosbou, aby všecky tyto škůdce po zásluze odbylo, a obracelo se vždy s důvěrou o radu i pomoc (i při prodeji jinam) na Společnost musejní, jež mileráda, nebude-li moci sama předmět pro zdejší sbírky koupiti, poradí nebo sprostredkuje prodej některému národnímu museu českému a to vždy za ceny nejvyšší. Tak prospějeme dobré věci i sobě. »Ochrana historických i uměleckých památek jest jednou