Zvláštní nadšení vzbudila vlastenecká nálada tehdejší v soukenickém cechu v Humpolci. Soukeníci usnesli se, že nabídnou dodáyku sukna. Humpoleckého pro vojsko bána Jelačióe. V dopisu ze Záhřeba dne 8. srpna 1848 (Nár. Noviny,- 1848, q. 106, str. 420) neznámý dopisovatel (patrně' asi Lambl srv. další dopis) oznamoval do Prahy: »Tyto dni došlo na mne písmo z Humpolce, kde se cech soukenický nabízí, přijmouti komis si na několik.set kusů sukna pro chrabré bratry Ho r valy, což ale druhému komissionáři odepříti slibuje, pakli on sukjio pro Maďary a ne pro H o r v a ty • o b j e d n á v á. Já již zavedl obapolné dorozumění zdejší monturní komisse. s Humpoleckými, i bude mne velice těšit, jestli bude oběma dobře vyhověno. Na každý spůsob musím tento chvalitebný příklad skut eěn-é vzájemnosti, slovanské u všeobecnou známost uvésti a Humpoleckým za praktické smýšlení veřejné díky složiti.«

Tuto ušlechtilou snahu soukeníků Humpoleckých provází Havlíček dodatkem: »Živili naši Humpolečtí! Kóžby se zdařil tento, první olchodní krok na jih.«

šťastnou náhodou zachoval se původní připiš, originál s nabídkou. Humpoleckých soukeníků v literární pozůstalosti prof. dra Dušana Lambla ve Varšavě. Nemůžeme sice podati zprávu, jak se vydařil lento pokus Humpoleckých soukeníků na poli praktické vzájemnosti slovanské, ale laskavostí šlechetné vdovy, paní Lamblové ve Varšavě, získal podepsaný zajímavý tento dopis Humpoleckých soukeníků pro bibliotheku Musea království Českého. Jeho obsah podávám čtenářům Českého Lidu v do-, slovném znění. Doufám, že i v kruzích nynějších Humpoleckých soukeníků i v nejširších vrstvách české veřejnosti vzbudí dopis ten pozornost: Z Humpolce dne 29. července (1848). Drahocenný krajane a milý náš Viléme Lamblů! Naše město dostalo tyto dni od Skene velkokupce Brněnského, potaz, zdali může 200 kusů suken pro Ghorvaty udělat? Z dvou příčin sme mu hned neodpověděli, předně nás došla zpráva, že má též Maďary zásobit se sukny, a co se jich týče, těm by sme neradi k takovému ouóelu posloužili; při' Slovanech Chorvatských a Srbských nám však zaplesalo srdce, i usnesli sme se, že^ Jím pomůžeme, s. největší ochotností, ačkoliv nesmírnou přičinlivostí, ze 400 sukny, když tolik budou žádat, ačkoliv se nyní velice namáhat musíme, by sme naší smlouvě s Císařem stranu suken dostáli. Páni si na nás jen zpomenou, když nás potřebujou . . . tak, že často žádného díla, tedy jen největší nouzi máme. My Vás tedy snažně prosíme by Ste se na všechno pořádně vyptal, zdali Chorváti skutečně se Sinai v smlouvu stranu suken vešli? a poněvadž Sinai zase Skynovi a tento teprva nám o tom vědomost dal, tedy věc skrze dvě ruce poběhne a taky též ztenčí, Vás dále žádáme se poptat, zdali o tom vědí. Též se račte vyptat, kdo má v Záhřebe v komisí ty záležitosti a na koho by sme se měli obrátit, aby nám to zrovna bezprostředně do rukou přišlo. Byloliby prospěšné na .samého Bána Jela-