školu zdejší Petr. Skála Dašický, jehož revers (bezpochyby zakončení působnosti jeho na škole vamberecké) tuto podáváme jako příspěvek charakteristický ku poznání poměrů v době pobělohorské:

Já Petr Skála Dašický, někdy rektor vamberský, v známost uvozuji jednomu každému a zvlášť tu kde by toho vlastní potřeba ukazovala, to jest, že jsem hřešil netoliko v světě proti lidskému zřízení, než cö víc jest, proti samému Pánu Bohu a jeho svatému přikázání. Tak že co jsem koli, kdykoli, kde před kým a kterého času a na kterémkoli místě mluvil, anebo psal, málo neb mnoho, skrze podvod a falešnou radu mej ne-šlechetnej, neuctívej a nepobožnej ženy proti knězi Danielovi, jakožto toho času proti pánu svému a otci mému milému duchovnímu, mluvil jsem to a psal všecko podvodně, falešně, lstivě, lživě, nepravě a nespravedlivě, jakožto člověk ničemný, lehkomyslný a nevážný, tak že toho všeho teprva (srdečně litujíce) sám u sebe spravedlivě soudím a uznávám, že jsem zasloužil za takový můj zlý a nešlechetný lživý hřích a vej-stupek slušným a spravedlivým poručením a soudem božím od mej milostivej vrchnosti a pána dědičného slušně a dostatečného pokutování a trestání. Tak aby se jeden každý takový podvodný a falešný utrhač, jak jsem já, mohl ze mne učiti a káti a sobě dobrý příklad bráti, jak má kdo netoliko duchovní lidi, ale i světských z nejistý a slušný příčiny na jejich důstojnosti a poctivosti úlisně a fališně utrhati a škoditi, kdyby sama milost a dobrotivost jeho Milosti Pána mého milostivého a laskavého ke mně se byla (spolu i s mou nezbednou a nešlechetnou ženou) nenachýlila a neobrátila, a to naše nešlechetné a zlobivé provinění milostivě a dobrotivě byla by nám neprominula a neodpustila. A tak i já, již svrchu jmenovaný a psaný Petr Skála, poddaný jeho M. Vysoce urozeného Pana Pana Otty Jindřicha Stossa, svobodného Pána z Kounic, témuž dobrému a šlechetnému a poctivému Panu Páterovi, knězi Danielovi, na ten čas vamberskému sopotnickému a potštejnskému panu faráři, zase touže jeho vlastní hodnou, chvalitebnou, svatou a vznešenou poctivosti ze vší mou sílu a náležitou křesťanskou upřímností, skrze tento můj, mou vlastní rukou psaný, zápis a revers, bez všelijakého mého takového násilí a přinucení jemu zase upřímně, slušně a spravedlivě dávám a navracuji a jej mým zlým a jedovatým jazykem, spolu i s ženou mou falešnou a nešlechetnou, všudy na každém místě a zvláště tu kde by toho a snad někdy vlastní potřeba ukazovala, předevšima lidma a vším světem (jej mluvím) mým jazykem lížem, stírám, obmývam a očišťuji, jakožto mého pána otce milého, v ničemž nikdy takovém zlém nevinného a spravedlivého.

A slibuji na mou křesťanskou víru spolu i s mou zlobivou a podvodnou ženou, že tých a takových zlých ošemetných a fališných slov a řečí nechci nikda více před žádným člověkem, nercili rozjímat, aneb nějak podvodně a fališně o nich mluvit, aneb rozprávět, než co jest víc — ani na ně nechci víc myslit až do mej smrti.

Tak mi Pán Bůh pomáhej, matka Boží a všickni milí Boží svatí!

Naposledy ještě, všeho toho pro lepší důvěrnost a jistotu, jakož již