str. 195
a, pvozbě její odepříti, hnedky Lipironovi pomocí, svou přispěti se zakázal. Což když Patientia Lipironovi oznámila, on velmi se obveselíce, z takové prokázané milosti Patiencí velice děkoval, a hnedky novou raddu, totiž k krásné dámě se ohlásiti, v mysli vzal; a s tím k ní pěknou aposlrofen aneb obrácenou řeč, kterak ji k smrti věrným slouti chce, učinivši, řeč aneb Discurs o milosti a žalosti své skonává a zavírá. .Naposledy pak a k zavírce Discursu aneb spěvu toho skladatel, proč jest takový spěv skládal, a proč dáleji složiti nemohl, jedou lásku svou s Lipironem oznamuje, a více o lásce a upřímnosti, pokudž Bůh štěstí popříti ráčí, spívati při-povídá. A(d) M(aiorem) D(ei) G.loriam).-----------
Lipironeus v krásném oudolí se procházeje a mnoho o milosti své, kterou k jedné krásné dámě velmi raněný jest, rozjímaje, v srdečné bolesti a melancholiji lamentiruje.
Spívá se jako: Venuše ctná bohyně.
O nestálosti lidská! Odkudž mág práva svá! O proměno spěšná! Jak si mi odporná!
0 jak spůsobe jiný, Ty panuješ nvní!
Proč's mé srdce, tak smutný, Proč tak zarmoucený!
1 proč nemám věděti, Kdož panuje se mnou! Spomoz ach všemohoucí Bože jenž nade mnou! Rovně co umrlý chodím Zemdlený truchlením
A jako bez rozumu, K vůli nevím komu?
Kolikrát kratochvíle Na místech rozdílných Hledám v hájích zelených, Při vodách rozkošných, Nic nemůž' potěšiti, Lamentu zbaviti, Žádné spévy, muziky Poobveseliti.
Ani krásný čas jarní, V iiěmž všeiikno stvoření, Plesá a se veselí, Každé pokolení, Slunce jde jasně vzhůru A libě v* svém běhu, Všei.-kno obveseluje, K radosti vzbuzuje.
Vesele spívá ptáček, A se proletuje Raduje se slavíček, Silně pokřikuje,
1 ty zviřálka polesní Na trávě zelený Radostně poskakují, Rozkoš provozují!
Stromové občerstvují A se zelenají, Všickni živobytové, I polní kvítkové,
V nynější čas obživují, Radost ukazují.
Ach já kavalír nešťastný, Jsem vždy zarmoucený.
I což mám v mé mladosti Živ býti tak smutný, Lépe jest mi umříti, Než bj't zarmoucený. O, Bože mocný Pane, Toběť se poroučím, Přijmiž duši mou milou, Když ji ven vypustím.
Což jsem v světě učinil, Žes na mne dopustil, Takové zarmoucení,
V srdci mém trápení. Polituj mé nevinnosti Z nebeské výsosti, Neb musím učiniti Konec mé mladosti.
O má milá mladosti, Živať si v nemoci! Volám hlasem velikým, Žádného k pomoci Nemohu naleznouti, By moh potěšiti, Nalezl sem doctora, Tenť nechce hojiti.
|
|
|
