ze smetany). Chudobnější ludé snídávají česnekovicu (úkrop). Z jiných jídel hlavně moučných jeda hlavně tyto: řezance (nudle), k n o f 1 e (knedle), pirohy guliváry (švestkové knedlíky), beleše (dolky), kuglúfy (bábovky), buchty s lekvarem (povidly) a j. Ž g a n c e (škubánky) málo kdo lú b í. Též č o r o m a j z 1 (fazole s kroupami) není moc lákavá. Polévka nabírá se ž u f á n k e m (sběračkou).

V zimě je na Podluží dosti veselo. Je-li venku práce, obleče si Podlužák kožuch, obuje š lap u š e, ve kterých neozábe a dáse do práce. Není-li co dělat, jde k sousedovi na besedu. Ghce-li někde (někam se nevyskytuje), kde není dobře známý, vezme si zábarku (záminku). Prší-li venku sníh (na Podluží sníh prší, a proto se proti němu nosí deštník, byť měl chrániti jen roztrhaný kožuch), říká si (čte) náš Podlužák v knihách aneb siobárčem vyvádí (vypravuje). — Děti, ty nebudou doma čučat, dyby hrom bil. —

Jakmile sleze sníh, z a h o d i á děti boty a chodia bosky. Když led puká a k ř e n c e (kry) odplují, vytáhne Podlužák čeřen a ide na ryby. Chytne-li několik š č u k (štik) neb s u m í c ú, je šťasten. Někdy musí se spokojiti i s candáty, boleni, mí k y, kleny, linky, jarky, o g o š i, pletnami a j. Rybář, který má plť (loďku), ten stráží na ryby do odru jačmeň, nebo je chytá do n e v o d u, do měchů a pod. Kromě rybaření si Podlužák rád i zapytlačí. Na zajíce stráží smečky (oka) z drátu. Na větší zvěř si tak netroufá, ač někdy se v lese najde i danihel (srnec) oběšený na smečce.

Když pole trochu oschnou, nastává polní práce. Kdo jezdí n a k o n ô c h, je spíše hotov s ní, než ten, kdo je

Na polích vidíš tu i tam z m o 1 e (jámy), v nichž se drží voda. Je dobře vésti od nich járek (stružku), aby odtékala. Aby lidé nejezdili po ú v r a t í c h, dělají se na nich k ř í k o p y. Mezi jednotlivými poli jsou hranicky (meze). Z luk teče voda svod ničí (strouhou). — Z obila seje se nejvíce jačmeň a réž. Zita (pšenice) uvidíš málo. Turkyně se též hodně sází. Do ní sází se též dýně a oharky (okurky). Do novin je nejlépe saditi řepu. Z pícních rostlin pěstuje se nejvíce jatelina.

Je-li pole vzdálenější, vezme si dělník s sebou do cotůrku (koše) něco k jídlu, aby n e m o s e 1 dom. Vodu si nabere bár de studně do čepáka (zvláštni džbán). Ludé, kteří idú k sedlákovi na t o-v a r y c h, jsou ke stravě, u žida jen za plat. Okrajky z řepy se šlapou na zimu do řízků a v zimě smíchané, se sečkou (řezankou) se jimi krmí hovězí dobytek.

Bohužel, že nás hojně i nemoci navštěvují. Tak h o d o ň k a (zimnice), zlátanica, čem er, krče, pchaní, potom dětské nemoci: b ř e d (psotník), osýpky, koze (neštovice) a j. boláčky.. Ani ta