©íotrjct troe^o". (Obr. č. 10.)
X. Veliký děbán, 34 cm. vysoký, 22 cm. široký, s uchem (nahoře dvojitým) a hubičkou, různobarevné (modře, černo-fialově-žluto, oranžově .a zelené) pomalovaný s figurální ozdobou a četnými nápisy.
V čele pozdrav a přípitek : »Na zdar Bratři wám«, na boku skupina tří mužů: Hanák, Slovan (psáno již s jednoduchým v) a Uher s nápisem: »Budtež bratři weseli!« u nohou Hanáka — jak případné! — dvěma skupinami domů s věžemi a nápisy: »Wiškov« »Prostejow« a lieslem při uchu: »I milugme.se \ve spolek !«
Na protější straně opět skupina tří mužů, Germán, Deutsch, Jud a nápisem: »(Deu)tsche Geselschaft«, dvěma skupinami domů s věžemi a nápisy: »Frankfurt« »Amsterdam«, jakož i tímto posměšným nápisem: »Niii! Wollen die Slaven alles Bier austrinken Uns bleibt nur Wasser Niiii, bis der Sehmrlik kirnt«. Pod tím hebrejské značky. Pod uchem: >Ňa památku Matěj Zukal. 1865.« (Obr. č. 11. a 12.)
Jak vidno, džbán politický, z doby předbřeznové, zobrazující dva tehdejší politické tábory, vyrobený uvědomělým českým mistrem na oslavu zrušení ústavy únorové r. 1865, jenž projevil tím radost z pádu ministra .Schmerlinga.
Matěj Zukal dle sdělení p. prof. Tvrdého nebyl nikdy toufarem, -ani tovaryšem toufarnickým, nýbrž sluhou na arcibiskupském panství ve Vyškově. Byl tedy nepochybně džbán zhotoven pro něho. Dle zprávy vdovy jeho, jakož i ředitele kůru ve Vyškově, který byl tovaryšem u Ignáce Richtra. jedžbán tento téždílem tohoto IgnáceRiehtra. (Za toto sdělení děkuje autor p. Fr. Homolkoví, řediteli panství ve Vyškově.)
Již z těchto ukázek je zřejmo, že majolikáři vyškovští trvale a téměř ¦až do poslední doby vyráběli keramické předměty, jichž krása teprve plnou měrou by vynikla, kdyby bylo možno podati obrazy vbarevných reprodukcích věrně dle originálův. A podobných předmětů nalézá se v museích i ve sbírkách soukromých zajisté dosti. Ani se netuší o mnohých, že je to vyškovská nebo jiná »hanácká« práce. Bude nutno uveřejniti je všechny, zvláště ze sbírek soukromých, širší veřejnosti neznámých a nepřístupných, a pátrati v matrikách, archivech, u potomků majolikárův i po předmětech keramických. Jen tak položíme základy k dějinám naší keramiky.
Je sice pravda, že dnes umění keramické ve Vyškově je v úpadku, j ale což nedalo by se vzkřísiti k novému životu zřízením české odborné školy keramické ve Vyškově, spojené po případě se školou odbornou pro průmysl cihlářský?
