str. 350
kdežto ujde-li slídivým zrakům kúpačov, mrzí to ne jen je, ale i jeho matku, neboť »dievča čo na Velkúnoc nikto neokúpal, je po celý rok darebnó a lenivó«. V některých mestách, k. p. v Báňské Bystřici, chodí mladíci ráno od domu k domu, kdež domácí dcerky vyjdou jim vstříc, podávajíce jim sklenici vody, kteráž jim pak přímo do obličeje vylita bývá a za to se ještě musí pěkně poděkovat a mladíky počastovat.«
M. Liser to vá.
* Římská mše v Plzni. Na Bilou sobotu v 5 hodin ráno slouží mši římskou arciděkan plzeňský. Lid si vypravuje, že dovoleno bylo od papeže tuto mši míti Plzeňským proto, že zůstali vždy katolickými. Tato milost prý dána jest z téže příčiny ještě Budějovicům, tak že na celém světě jsou slouženy tyto mše jen v Římě, v Plzni a Budějovicích. Kdo třikrát jest přítomen této mši sv., má takovou zásluhu, jako by vykonal pout do samého Říma. Potom teprve v obvyklou hodinu konají se církevní obř ady a sloužena mše obyčejná na Bílou sobotu. Protože na římskou mši chodí lidé z daleka, musí i chlapci, kteří ve vsích křístají, zvoniti v čas, aby lidé nezaspali. V Křimicích křístají o 3. hodině v noci, protože do Plzně jest hodina cesty. V. Hauer.
* Světloobrazárna, daguerotypie na českém venkově 1842. Akademický malíř Josef Klemens v Praze rozesílal r. 1842 toto pozvání: Tímto se vysoce váženému urozenstvu a ctihodnému obecenstvu v známost uvádí, že v Praze na Novém městě v Žitnobranské ulici, nedaleko Žitné brány v čísle 525, kdež pospolu tabulka s nápisem: Světloobrazárna, Daguerotypie, nad zahradním vchodem visí, každodenně kromě deštivých dnů od 9 hodin ráno až do 4 hodin odpoledne daguerotypií podobizny od Josefa Klemense, akademického malíře v Praze, vedle žádosti vážených pánů hostů se zhotovuje a sice vždy jen kus čistý v ceně 6 zl. stř. Že sezení prakrátké jest, a teda zcela nic neunavuje, vůbec již známo bude ; může pak se vedle potřeby ku př. u dětí nepokojnějších voliti způsob hbitý, kde toliko tři sekundy k sezení potřebí aneb času 22 sekund. V téže zahradě již zvláštní pokojík se zrcadly a sedadly připraven jest k upravení šatů a jiných potřeb toaletních. Zpráva tato slouží i váženému obecenstvu venkovskému, jemuž se u veřejných a vůbec známých kníhoskladech p. J. H. Pospíšila, p. Mart. Neureuttra a paní Anny ovdovělé Špinkové dílem průbní kusy světloobrazní čili daguerotypní okázati, dílem i vzácní hosté k snadnému nalezení místa do řečené světloobrazárny dovésti se mohou. Kdo by snad z milého našeho českého obecenstva nevěděl, co daguerotyp jest, tomu sloužiž za zprávu, že to jsou podobizny na měděných, však silně postříbřených deskách, ježto se jistými parami napustí, a tím tu vlastnost dostávají, že kdo na tu desku, v tmavé per-spektivce zastrčenou, několik okamžení se dívá, již na ní celý vyobrazen jest a sice tak, že se podobizna ze stříbrného zrcadlíčka již neztratí, jak to u zrcadel obyčejných vidíme. Celá podobizna vypadá co přeoutlý nádech, jako ta nejoutlejší rozptýlená mlha, a proto se každý varuj, prstami se jí dotýkati, sic ji hned porušíš; za tou příčinou se také tyto podobizny za sklo do rámečku dávají. Zbt.
|
|
