nismus rozpŕchli a pece zbořili — a od této doby začíná sklo a porcelán pomalu vytlačovati majoliku. Go se týče selské keramiky, mělo by býti naším úkolem: seznati řádně venkovské výrobky keramické a topograficky je určiti. Lze to učiniti prostudováním zápisů a archivů. Výrobky továrenské nalézáme tam. kde kvetlo domácí hrnčířství a byla dobrá hlína. V 18. století bylo už na Moravě hojně továren, jimž vévodila továrna v Holiči u Hodonína, která pracovala podle štrasburských vzorů. Štrasburské vzory byly tenkostenné, kdežto holičské silnější — následek to jiné hlíny. Holičská továrna působila svým vlivem na továrny ostatní moravské, slezské a u-herské. Vzory se přenášely. Továrny keramické zanikaly jedna po druhé, ne pro špatné výrobky, které naopak byly skvělé, ale pro nedostatečné obchodní vedení. V Hranicích vznikla hrnčířská továrna r. 1783, a jejím správcem byl Jos. Rainer, dříve v Proskovci. Z počátku úspěch se nedostavoval, poněvadž zde nebylo takové hlíny jako v Proskovci; později se dostavil veliký úspěch, avšak přece r. 1805 práce byla zastavena, poněvadž režie byla příliš drahá. Z Hranic vyváželo se zboží, zvláště bílé, žluté a hnědé, do Cech, Uher a Haliče. Podobné továrny byly v Bystřici p. H., Rajnochovicích, Vsetíně atd., avšak v dobách napoleonských zahynuly. Roku 1793 byla zařízena továrna vranovská u Brna, jejíž výroba byla zvelebena anglickými novotami a tak dosáhla veliké dokonalosti. Hledány zde byly obzvláště figurální věci. Teď však živoří zrovna jako v Kravskú. O továrnách keramických na západní Moravě nemáme žádných určitých dosud zpráv. Zde zase bychom měli míti úkol; zvelebiti a povznésti zase umělecký průmysl, jehož vlastně nemáme. Go jest, málo jest. Redaktor Kretz navrhl pak resoluci, která byla přijata. Zní: »Na valné hromadě Sdružení mor. umělců dne 25. března v Hranicích konané, porokovavše o lidovém umění, o jeho zachování a o jiných otázkách uměleckých, usnášíme se na následujícím: