také nízké střevíce, neb sametové i kožené pantofle bez podpatků. K domácí a polní práci, nechodilo-li se »na boso«, dreváky a podělávky s dřevěným podešvem a koženým svrškem.

Charakteristický je ústroj hlavy: veliký, černý hedvábný šátek s pestře vyšitými cípy (strojově!), do zadu vázaný způsobem chodským, jeden cíp ku předu přehozený. Ve všední dny jen lehký vlněný neb i bavlněný temných barev, který se dobře hodí k »prášilce«, lehounké a volné jupičce domácí. V poslední době ujalo se všeobecně mezinárodní vázání šátků »pod bradu«, což svědčí už o velikém úpadku vkusu.

Za chladnějšího počasí a při různých příležitostech nosily se špenzry, později došli prosaické kabátce s krátkými šůsky a úzkými rukávy, bůstko-vými prýmky kolem do kola i na rukávech zdobené, z různých černých látek; v zimě zase kožíšky, podšitými beránčinou, nepohrdly zvláště staré zimomřivé ženy.

Na hlavách pak nosily se veliké pleny (různobarevné) vlněné, různobarevné, hladké i pruhované, ale vždy s květovanými okolky. Upravovaly je dvojím způsobem: buď je kladly do trojhranu přeložené na temeno hlavy a vázaly křižmo přes hruď vzadu do pasu, aneb je vázaly na způsob blatský na temeně hlavy a nechávaly cípy dlouze splývati.

Hlav nepokrytých naše ženy nenosily nikdy, ba »vlasatou« se objeviti, platilo za neslušné. Samo sebou se rozumí, že u nevěst, které si zdobily hlavu rozmarinovým věnečkem a u družiček ve dnech svatebního veselí byla výjimka.

Ružolíci, zdravá a svižná děvčata naše v pěkném barvitém kroji vypadala svěže jako kytičky z polních květů, i méně pěknými rysy obdařené byly v něm půvabné. Kroj se sice ještě nosí, pravda — ale valem poměšťuje. Vyvinuje se jakási nechutná a bezbarevná slátanina městského a vesnického kroje.

Kroj mužský, mnohem si podobnější ve všech končinách naší vlasti nežli ženský, vykazoval známé součásti: krátké žluté, vkusně vyšité koženky čili praštěnky v podkolení vázanými řemínky zdobené, i černé se těšily oblibě; kvítkované hedvábné neb sametové vesty, až ke krku upjaté a malými lesklými knoflíky zdobené; krátké kabátce soukenné; plstěné široké klobouky, v zimě čepice a beranice, pod nimiž se nosíval kdysi i jakýsi vlněný sáček, třapcem opatřený. Staří lidé objevovali se ještě i v dlouhých bílých kožiších nášivkami z barevné kůže a ozdobnými stehy zkrášlených. Modré punčochy u starších, bílé u mladších, nízké střevíce neb vysoké »holinky«. Košile s dlouhými, široce nažehlenými rukávy, s vyšívaným prekladacím límečkem u krku, pod nímž se uvazoval v ozdobný uzel barevný hedvábný šátek. Stříbrný neb zlatý prstýnek od milé, velké stříbrné hodinky s co možno tlustým řetízkem doplňovaly výstroj doudlebského »chlapce«.

Z toho všeho zbylo ovšem už pramálo. První zmizely kožichy, pak přišly na řadu koženky a širáky, došly obliby městské tvary, jen kvítkované vesty a hedvábné šátky nákrční se drží dosud.