Düringsfeld (Festkalender, str. 326) píše r. 1861, že o,svátku tomto proudí na Vyšehradě davy prostého lidu, a že jsou tam nesčetné boudy prodavačů, divadla různá, výčepy a kuchyně přenosné a zvláště prý velké houpačky »ruské« jsou oblíbenou zábavou mladých i starých.

Starších zápisu podobných nemáme, přibíráme také aspoň zlomkovité zprávy, jež zachytila Popelka Bilianová z podání lidu. Na místě pobořeného kostelíka sv. Jana Stětí zřídil Michael Hoch r. 1725 kapličku Mariánskou. Byla zrušena r. 1787 z nařízení Josefa II. a koupil ji se vším všudy potomek zakladatelův J. Hoch, zámečník a usedlík vyšehradský spolu s A. Pohanem řezníkem. V kapli byla pěkně kovaná mříž železná, dosti vysoká přes celou šíři stavení; zámečník Hoch ji odnesl a pořídil z ní kování na houpačku, kteráž byla zřízena ve dvoře domu jeho na výdělek. Odtud potom bylo vídati bílou paní u oné houpačky i u Pohanů.4)

Táž sběratelka vypravuje dále: Ve třídě Vratislavově (dříve na náměstí vyšehradském) stojí nový dům č. 28 »u Krona«. Až do nedávna stál v těchto místech starý dům »na houpačce« a houpačka skutečná byla v těchto místech snad asi dvě stě let. Houpačka vyšehradská byla známa po celé Praze a za stará zástupy lidu putovaly tam s "dětmi. Domu »na houpačce« říkalo se také »u Hochů« po majiteli. Ale Hochovic později prodali dům len a podrželi jen dům »u Ulrychů«. Dům »na houpačce« koupil kolář Ghoděra, vyhodil houpačku a složil dříví pod kůlnu její. Od těch dob říkalo se »na houpačce« »u Choděrů«, a »u Hochů« bylo vedle, v č. 27. Odtud matenice v pověstech. 0 houpačce ve starém domě Hochovic vyprávělo se, že měla překrásné kování na svých »seslič-kách«. A jakž by neměla, když Hoch pobil a okoval ji krásnou mříží ze zrušené kaple, že lidé se divili.

Zprávy české o houpání ve svátek sv. Petra a Pavla jsou tedy nemnohé a z doby pozdní. Na prvý pohled vidíme v nich nanejvýš doklad, jak ten den býval slaven. Avšak jinak usuzujeme, srovnávajíce je se zápisem Guagninovým ze stol. XVI., jehož spis latinský přeložil do češtiny Matouš Hosius pod názvem »Kronika Mozkevská«.6) V překladu Hosiově čteme, že ruské ženy žijí bídně v domácí uzavřenosti při práci. »Však letního času v jisté dny sváteční, tu volnost a svobodu k občerstvení mysli a k kratochvílí provozování mají. Všecky napořád i s dcerami svými po zelených polích a lukách procházeti se mohou a udělajíce sobě houpačku z nějakého dřeva neb prkna, dvě napřed a dvě v zadu šednouce, jednak nahoru jednak dolů se vyzdvihují a houpají aneb při-vážíce provaz ke dvěma dřevům neb pařezům, jeden konec k jednomu, druhý k druhému, udělají kolebačku na způsob půl kola neb kruhu a vsednouce na ni, zmítají sebou sem i tam. Potom některé jisté písničky spívají, rukama i nohama pleskají, a hlavou klátíce, tak se obveselují : aneb držíce se za ruce a podobným spůsobem zpívajíce, okolo se točí