Lidové obydlí a jeho kulturně historické vztahy. (S vyobrazeními.)

Stará, osvědčená pravda, že věei, které máme stále kolem sebe, nás nezajímají. Čteme cestopisná díla, poutají nás popisy, jak bydlí a žije ten a ten kmen, někde daleko v srdci Asie, ale ani nás nenapadne, že by i naše vesnické chalupy, chaty, chatrče, chajdy a jak se jinak říká, měly svoje zajímavosti. Naše okolí je nám příliš blízké, vyrostlí jsme mezi tím a myslíme, že vše to s dostatek známe. Ani romantikové, hledající neúnavně duši lidu v jeho prostých písních, v tajemných říkadlech, v poutavých pohádkách, v krojích, nevšímali si, jak lid bydlí. A nyní máme před sebou, jako část národopisu, vědu o domě — »domopis« (domověda), jak bychom snad přeložili německé »Hauskunde«.

Obydlí se stanoviska kulturně historického a národopisného jako výtvor lidu, ne se stanoviska technického, zajímá vědu asi čtvrt století. Důležitost studia lidového obydlí netřeba zvláště vykládati. Jde tu o to, aby se předešlo chybným výkladům o národnosti obydlí vůbec, a pak, aby jasná byla vratkost dohadů, z kterých se vyvozují závěry o kulturním našem nižším stupni.

Nesnáze v zpracování látky nejsou nepatrné. Čtenář posoudí později, jak nevyvinuté jest ještě na tomto poli vědecké názvosloví, jak často nutno užiti celé věty, aby byl předmět určen, proti tomu jednotné německé hotové názvosloví. Pokusme se přeložiti slovo Herdhaus, Hausforschung a j. Kde jsem nenašel názvu domácího českého, sáhl jsem k jiným jazykům slovanským, a i tu užívám v závorce názvu německého. Poslední, ne nejmenší těžkostí je, že materiál není u nás posud soustavně sebrán. Zatím co Akademie věd ve Vídni dává ročně stokorunové podpory na prozkoumání dymnic ve Štýrsku, sbírají u nás látku jednotlivci, kteří často věcí nepatrných, ale důležitých si nevšímají. Ale i za to jsme jim vděčni.

1. »Kram«. (Bouda).