str. 327
a nastalo veselé hodování; bavili se, škádlili se, jedli, na řád pili, který z vybraných peněz zaplatili. Později oddali se všichni v dobré náladě taneční zábavě, při které pravidelně setrvali až do bílého rána škaredé středy.
V Prachovicích hned po skončené trachtě vytratila se děvčata ven, hoši mezi tím sestoupili se v kruh a holky dychtivě očekávaly. Každé děvče přineslo si před večerem do hospody věneček podoby korunky z hrachu, řebíčku neb jiného koření, který, jak nejlépe dovedlo, všelijakým premorádím okrášlilo. Všechny věnce byly uloženy ve vedlejší sek-ničce na prostřených bílých šátcích na talířích. Děvčata vstoupila s věnci, vyzdvihla je s talíři do výše a začala zpívati bez průvodu hudby nápěvem (viz »Lidové písně z Chrudimská« čís. 108. »U těch našich na dvoře« str. 330).
V Prachovicích:
Vénec mám připravenej, z koření je pletenej: »Dám ti ho, Toníčku, dám ho na hlavičku, že máš rád svou Aničku!«
Ve Ctětíně:
»Ten věneček zelený,
ze hrachu upletený,
dostaneš, Pepíčku,
za malou chvilčičku
na tvou drahou hlavičku!«
|
Nastalo podělování věnci. Jedna dívka po druhé vystoupila ze řady, šla do kruhu před svého vyvoleného hocha; ten poklekl, načež dostal na hlavu věneček tak, aby mu nespadl. Potom se zavěsivše, kráčely páry k muzikantům, kteří jim zahráli tuš. Věneček, šátek i talíř uchovali si hoši jako drahou památku. Který hoch nedostal věnečku, byl pokládán nepoctivým a někdy i s pláčem z hospody odešel. V ranních hodinách doprovázel každý hoch své děvče u přítomnosti rodičů domů.
Josef Jebavý:
Lidové obydlí a jeho kulturně historické vztahy.
(S vyobrazeními.)
III.
Dům dolnosaský; východoevropský (ruský); norský, románský a hornoněmecký.
Prvky obydlí, ať již si je národ přinesl z pravlasti společně s národy jinými, neb ať k nim došel řadou vývoje, staly se předmětem vývoje dalšího. Z místnosti, kde bylo ohniště (Herdraum), vyvinuje se obydlí, vyvinuje se dům v našem slova smyslu. Evropa, pokud jsou její bytové poměry známy, ukazuje pět typů obydlí, zřetelně se od sebe lišících: typ domu dolnosaského, východoevropského, norského, románského a horno-německého. Někde typ obydlí zaujímá kraj, jenž jazykově neb zeměpisně tvoří celek, (na př. zhruba dům dolnosaský, norský), jinde se vlna urcite'ho
|