Rozšíření písní mezi lidem českým.

V Holasově sbírce díl I. na str. 59. uvedena jest píseň, o níž Holas poznamenává: »Tato píseň (sloka 1.—9.) jest ohlas polského kra-koviačku. Sloka 10. jest počátek jiné české písně od Protivína: »Jen jednou v neděli«. Hol. II. č. 137.

Jakým ohlasem jest, dosvědčují poznámky k ní.

@BASv

1. Z křoví do křovíčka honí ptáček ptáčka, a já zas rozjímám, co pak je to láska?

2. Milá mně ta strana, kde slunéčko svítí, ale ta milejší,

kde mé srdce chodí.

3. Oči, moje oči, kam vy pohledáte,

v tu stranu, kde žádné naděje nemáte.

4. Oči, modré oči,

co vy se mnou máte, že vy srdci mému pokoje nedáte?

Tyto sloky jsou překladem polských lidových krakowiaků. Mají ovšem své změny. Ku př. v 1. sloce »a já zas počínám zpívat krako-váčka«.38)

5. Co pak to ten ptáček na dubě povídá, že prý se hoch směje, když děvče uhlídá.

6. Ty ptáčku, ty to lžeš, my jsme se potkali, a ty modré oči div, že neplakaly.

S malými změnami jest to Langerův krakováček č. 17., který jest vlastně navázán na lidovou píseň: »Co ten ptáček povídá, co na dubě sedá?«

7. Teče voda, teče, pode skalou hučí, kdo vzdychat neumí, láska ho naučí.

Tato sloka jest zase překladem polského krakowiaka:

Píynie woda, piynie, po kamieniach huczy, kto nie umie wzdychad, miJošč go nauczi. —

8. Nikdy nevyrostla bez bodláku růže, ani bez bolesti láska být nemůže.39)

9. Letí včela spěšně, kde sou sladké třešně, a mé srdce vábné, kam mě láska táhne.

Sloka 10. jest přídavek lidový.

38) Viz Čelakovský, Slovanské národní písně, díl III. Tyto krakowiaky uvádí též Langer s poznámkou, že jsou Celakovského. Uvedeny též v překlade J. Dunov-ského v Kytici z národních písní slovanských, vydala Siavia 1874, na str. 40.—44.
39) viz na násl. straně