hlíně zelina, a v zelině sviňa. (Lipový stůl, obrus, na něm talíř,

talíři kapusta (zelí), a v ní svinské maso.) 5. Hora hučí, baran 'lečí a kůň tahá. (Husle, dřevo z hory; struny z barana, sláček, myčec žíněný.) 6. Letí, letí do hory, samo k sebe hovoří, má očička račie a křidélka ptačie. (Včela.) 7. Este sa len otec rodil a syn už

pojde chodil. (Oheň, dým.) 8. Štyry nohy, dve podešvy; duše nemá, dušu nosí. (Kolébka.) 9. Vari sa, péči sa a nezie sa. (Drevka

jelitě). 10. Hora, pod horou pole, pod polem studničky, pod studničkami smrky, pod smrky jedly, pod jedly kaky, pod kaky kleky, pod kleky ťápy. (Člověk: vlasy, čelo, oči, nos, ústa, břicho, kolena, šlapadla-) 11. Šilo bodilo po vodě chodilo a nikdy sa nenamočilo. (Slunce.) 12. Lipták, dobrý pták, na lopatkách chodí, a po vodě brodí, rožkom trávu trhá, dupa sa mu dvíha. (Hus.) 13. Ked vody nemá, vodu pije; ked vodu má, víno pije. (Mlynář.) Záznam r. 1851. Zazděný výMenek v Kladrubech. Pověst zapsaná r. 1857. Bylo to roku 1639. Nábožný opat benediktinského kláštera v Kladrubech seděl ve svém pokoji, pohřížen jsa v bohulibé rozjímání, když mu přinesena byla zpráva, že se opět ku klášteru blíží Švédové, a to po třetí již v tomto století. Osudná léta 1631 a 1634 stísněnému klášteru tak mnoho škody již nadělala, že zbožní a učení obyvatelé jeho se nemohli ještě ani zotaviti, když jim na novo krvežízniví Švédové zpoustou hrozili. Též zbývající ještě svaté a církevní nádoby byly v nebezpečí, že se dostanou do plenících rukou nepřítele. Bohabojný muž nejprve tedy pomyslil na to, aby nádoby tyto zachránil před cizím vojskem. Na nádvoří kláštera pracoval zedník. Toho dal prelát k sobě zavolati, a oslovil jej takto: »Mistře Martine! Mám zapotřebí vaší pomoci, vaší mlčenlivosti, jakož i vaší slepé důvěry a poslušnosti. Chcete-li to všecko splnit, ručím vám svým kněžským slovem, že se vám nejen ani vlas na hlavě nezkřiví, ale že za svou práci hojnou ještě obdržíte odměnu.« Zedník slíbil, že všecko učiní, co opat požádá, a že bude mlčeti jako hrob. Na to zavázali mu oči a vodili jej v klášterních chodbách sem a tam, až konečně přes mnoho schodů hluboko dolů jej zavedli. Zde mu byly oči rozvázány, a spatřil výklenek, skvostnými kostelními nádobami, drahokamy a raženými penězi naplněný. Před výklenkem stál důstojný prelát v ornáte a kolem něho všickni mnichové. Prelát a všickni ostatní vykonali posvátnou modlitbu, a když se pomodlili, požehnal prelát tento poklad. Udivenému Martinovi však nařídili, aby výklenek ten zazdil, což se ihned činiti jal, jelikož kámen, náčiní a čehož potřeba bylo, uchystáno a někteří mniši sami pomáhali. Když po několika hodinách bylo sečko hotovo, zavázali Martinovi zase oči a opět jej přes mnohé schody a mnohými oklikami vodili, až konečně se octli na svěžím uuchu, a zde zedníka nechali samotného. Zpozorovav, že jej do-savádní vůdce opustil, strhl páteku, oči jeho zakrývající, a spatřil se