Vrátím se ještě k hudební stránce pastorell těchto. Za tím jen bych ráda upozornila ty, kdož se obírají studiem duchovních i světských písní u nás, na textový ráz těchto něžných oslav novorozeného Ježíška. V záplavě skladeb makaronistických, přeplněných zkomolenými slovy německými, italskými, francouzskými, jako oddech vítaný zaznívá ptačí mluva, čili ptačí zpěv na oslavu Ježíškovi v Pastorelle Jana Michaličky koncem věku 18.:

»Arie pastorální: Sem, sem ptáčkové. Zpěv český o naroj zení Krista Pána, skrze rozličné ptactvo oznámený a chválený. (Sign. XII. F. 85.): »Sem, sem ptáčkové, lesní žáčkové, se mnou hrkem lítají, Spasitele vyznávají, jeho litují. Strnad se ohlašuje a jiným oznamuje: Narodil se Spasitel, narodil se Spasitel! Krkavec v letu volá, že je tu král, král, král! Sýkorka hlas vyvyšuje, že on je Pán, oznamuje: Ty jsi Pán, ty jsi Pán! Kuřátka se ozývají, jeho spáti pobízejí: Spi, spi, spi! Žežulka s ním hrát chce, aby spalo nechce, pročež naň houká, do očiček kouká: Kuku, kuku! Ptáč-

kové radost největší mají, všecko k libosti mu dělají, hrdlička volá na Matičku, aby mu dala na kasičku: Cukru, cukru! Vra^ bec volá na včeličky, že bude papat maličký: Med, med, med! Kohout volá na salaši, aby běželi valaši: Kristu Pánu. Takhle ptáčkové, lesní žáčkové Panáčka malého s Matičkou jeho velebí, velebí, velebí.« Bude zajímati čtoucí, že jsme ve škole v Plzni v době vánoční tuto píseň, málo měněnou, zpívaly. Patrně umělá skladba zdomácněla vlivem školy mezi lidem, jako vznikaly podobně všady snad ostatní koledy.

Jesličkovou figurku dudáka jistě znáte, ne-li odjinud, od nejlepšího malíře našich dudáčků a jesliček, v Betlémech Mikoláše Alše, z Alšova titulního obrázku Maškovy vánoční hry Betlem, z Alšových maleb v kostele ve Vodňanech atd. Vyobrazení cizích i staročeských dudáěků zároveň s dějinami hry na dudy u nás podal redaktor Českého Lidu, prof. Dr. Zíbrt. Z jeho knihy (Hrály dudy, v Praze, 1917, tiskem a nákladem Česko-slovanské akciové tiskárny, v Praze II., Spálená ul. č. 15) podávám ukázkou obrázky starodávných dudákův a gajdošů, po nichž brzy nebude ani památky a jen budeme ukazovati dětem u jesliček na vánoce: »Takovýhle muzikant, dudáček, rozveseloval Ježíška v jesličkách; dnes již taková muzika, mimo umělé ukázky, není a nebude!«

Kdo najde o štědrovečerní večeři rybí »mozkovou« kůstku, dej ji do peněženky; budeš míti celý rok štěstí. Každý člen rodiny před večeří vy bére si na stromečku jednu svíčku. Když po večeři se svíčky zapálí, dává pozor, komu více plá.