reptám topil, vařil, pral atd. E. 1608 poslán, byl do Lublaně a odtud do Jindřichova Hradce a pak do Prahy, kdež vyučoval čtení a psaní; r. 1621 dokončil bohoslovecká studia v Olomouci a r. 1618 stal se knězem. Po r. 1620 konal po Cechách a jinde známé misie. Zemřel r. 1660.

Po smrti jesuité dali jej vymalovati, jak na Pražském mostě modlí se za nepřátele, jemu zle činící; obraz zavěsili ve chrámu Nanebevzetí bl. P. Marie. Po vypuzení jesuitů připutoval do Prahy bavorovský kaplan Grötschel a ten obraz koupil a daroval kostelu bavorovskému. R. 1880 obraz obnoven malířem Hudkeni z Vodky nákladem místního faráře Richtárskeho.

Na sever za Bavorovem kráčí se krátkým lipovým stromořadím ke kostelíčku zasvěcenému sv. Josefovi a panně Barboře. Kostel stojí na mírném návrší. Jest to dřevěná stavba v podobě řeckého kříže, spočívající na kamenných základech. Lidový název pro kostel jest: Svaty Juzafek. Znamenitou tuto památku po' sobě zanechal bývalý farář bavorovsiký Šimon Petr Motlah, který jej kolem r. 1700 vlastním nákladem vystavěl. Dostal ke stavbě toliko dřevo od Kateřiny Laryšovy z Rakova. Čtverec kostela (90 m2) jest právě tak veliký jak čtyři ramena kříže. Nad prostředkem až do r. 1876 stála druhá dřevěná věž, jež však pro zvetšelost krovů sňata; nyní zachovala se jen hlavní věž, mající podobu kalicha. Věž tato vypíná se nad vchodem a opatřena dvěma zvony. Předsíní kráčí se do malebného vnitřku. Strop zdobí čtyři obrazy, k nimž ladný okraj tvoří arabesky. Rovněž příjemně lahodí oku řezby oltářů. Nad hlavním oltářem jsou obrazy sv. Rodiny a sv. Barbory, kolem nich sošky andělů a svatých a jiné řezby. Ostatní oltáře, zasvěcené P. Marii Karmelitské, Andělu strážnému a sv. Valentinovi, honosí se obrazy týchž světců. Od r. 1817 u sv. Josefa strojí se Boží hrob a koná se ve svatém témdni pobožnost. Starobylá křížová cesta jest u lidu ve veliké vážnosti; má české i německé nápisy. České nápisy jsou švabachové. Sv. Juzafek stojí na hřbitově, na němž se od r. 1850 pravidelně pochovává. Českého nápisu na náhrobcích a křížích neviděti. V tomto kostelíčku slouží se do roka pětkrát mše sv.; zvláště o slavnosti škapulířové přečetně navštěvována.

Ve farním archivu uložena česká bible z r. 1529, již koupil r. 1856 kaplan Briesnitz; matriky počínají r. 1856. V kostele hlásalo se slovo Boží každou druhou neděli moravsky. Staří lidé mi povídali (v r. 1900), že před 30 lety kázalo se dvakrát moravsky a jednou německy, »včil i dy je moravské kauzani, pan rechtur zamatlum německou pěsničku«. Nyní doslýchám,