ských není zajímavé jen samo o sobě, nýbrž i pro pochopení a rozeznání jednotlivých pověr ve vesnicích. Není o tom pochyby, že město exportovalo a ještě nyní exportuje do vesnic řadu zjevů, jež my pokládáme za čistě venkovské. Obyčejně se říká. že město ničí etnografické rysy. Ale je nesporné, že je nejenom ničí, nýbrž také rozmnožuje. Uchýlíme se k analogii: literární jazyk, jazyk městského obyvatelstva, přejímá do sebe dialektologické odchylky, uzákoňuje je a sám pak tyto odchylky posílá na venkov, už s pečetí literárního jazyka; a také exportuje literární jazyk své zvláštní, osobité novotvary. Totéž je i zde. Město může exportovati jak své samostatné tvoření, tak i to, co samo kdysi vzalo z vesnice, ale k čemu přiložilo už svoji pečeť. Tento vzájemný export a import vesnice můžeme pozorovati do nejposlednějších dnů. Město třeba sbíralo umělecké plody vesnice, pohádky, a pak, změnivši je, v přepracování básníků a prosaiků je tiskem rozesílalo na venkov. Když se nějaký variant pohádky, zapsaný v daleké a zapadlé vesnici, dostal do města, byl uveřejněn v učené publikaci, odtud se dostal do populárních dětských knížek a čítanek a už se v tištěné formě rozesílal na všechny strany jako národní poklad. Také můžeme pozorovati toto vzájemné prolínání i v lidových písních, krojích a j. Omezme se však na pověry. Nesporně mnohé pověry, s nimiž se teď můžeme setkati jen v zapadlých koutcích venkova, pocházejí z města. Známe-li pověry městské, můžeme snadněji probádat pověry vesnické, ale kromě tohoto cíle je tu i ten, že tak poznáváme duševní život současného městského obyvatelstva. Tentokráte promluvíme o pověrách hereckých....

Mezi pověrami herců je celá řada pověr, rošířených nejenom ve městě, nýbrž i u sedláků a mezi lidem zcela primitivním (těhotná přináší neštěstí, amulety a j.). Ale tato podobnost je nejvíce ve formě. Srovnáme-li vysvětlení, jež herci těmto pověrám přikládají, s výkladem selským, vidíme značný rozdíl; mají-li na příklad mezi sedláky Podkarpatské Rusi motivované pověry a úkony veliký význam, mezi pověrami českých herců motivace vůbec nenalézáme. Známý francouzský sociolog Lévy Bruhl zdůrazňuje ve svých pracích, jak je nebezpečné vysvětlovat pověru jednoho národa vysvětlováním podobného obřadu národa druhého. Analogicky můžeme říci, že je velmi nebezpečné vysvětlovati pověry jedné kulturní vrstvy společenské vysvětleními týchž pověr u druhé kulturní vrstvy, třebas téhož národa.

Šorm Antonín, Sborník úcty sv. Antonína Paduánského v českých zemích. V Praze, nákladem vlastním, tiskem Československé akciové tiskárny 1925, 8°, (2), XVI obr. 1, 136. Obsah