táta sekeru za hlavou jednu noc, druhou, třetí — a pořád bvlo stejně, ba hůř. Panímáma div nezoufala.

Pantáta nebyl člověk zrovna slabý, ale ve dne po statku se sotva ploužil, jen tak po postelích polehával. Na práci, na jídlo ani pomýšlení. Ve dne na večer se tolik těšil, tak se mu chtělo spát, za dne nemohl usnout, a sotva do postele doleh', už tu můra byla zas. ; '

Někdy únavou přeci tak na dvě hodiny usnul, ale tu se v noci vždycky probudil, na prsou zas ten hrozný tlak a jen tak ji zahlédl jako stín s postele se snést, slyšel, jak šustí jako by po věšáku v šatech, nebo slámou v nohách postele. A někdy i vzdychat ji slyšel, ale bylo mu tak, že ačkoli bděl, přece nebyl schopen nějakého pohybu nebo slova a jen měl pocit nesmírné tíhy a úzkosti.

Jindy z toho strašná ze spánku rázem se vytrhl a tu hrozně zahýkal, že panímámu rovnou z postele vyburcoval. Když ním zalomcovala a k úplnému vědomí ho přivedla, kázal rozsvítit. Při prvním záblesku světla přízrak zmizel a pantáta si chvíli odpočinul. Jak se světlo zhaslo a on trochu podřimoval, začal zkoušet znova. Po noci mu vždycky přitížilo.

Eáno rozhalil košili se svých rozložitých od práce svalovi-tých prsou, a prohlížel prs, z něhož prý mu můra ssála, celý naběhlý, červený a skorém zkrvavělý, že bylo bolestno se ho dotknout. A čím dál, bylo1 hůř! Už téměř týden.

»Naběhlý prs natřít na noc třikrát svěcenou vodou,*) aneb na prsou udělat svěcenou křídou tři křížky zahání můru« — slyšela kdes úzkostlivá panímáma i zkusila hned na pantátovi oba prostředky najednou. Nic plátno! Tahle můra musila být jedna z horších a ne ani trochu ulevit.

Starý Melíšek už byl za ten týden všecek zešpatnělý, vůěi-hledě od toho moření sesíchal. Tu panímáma vzpoměla si na starou Kukačkovou z Lišna, bábu co ouřky, nádchu zaháněla, nádní kosti lekovala a všelijaké masti i koření proti nemocím prodávala — ta snad že dobře poradí. I sebrala se, do košíku všelicos bábě pro domácnost za radu a hajdy do Lišna.

Bába dala si vyložit celý průběh tatíkovy nemoci, co proti dělali a nepomohlo, chvíli přemýšlela a na konec pověděla: »Na vašeho, panímámo, chodí můra nejhorší. Ale nelekejte se, však my ji zazeném. Ony jsou různé druhy. Ta nejslabší sejde po sekeře pod hlavu na noc dané, ta horší po> svěcených věcích, ta nejhorší, té se slíbit musí. Nic cenného, abyste myslila, ma-