kultúrnych národov sveta, a čo je fakt tiež veľkého dosahu: balladický poklad slovenského ludu je jednotný od Užhorodu po Bratislavu, zahrňujúc ovšem aj naše Moravské Slovensko« .. Slovenská literatura národopisná Medveckého sbírkou získala jistě mnoho. Publikace jeho druží se zajisté svým obsahem i svou úpravou ? nejlepším pracím, jimiž byla slovenská literatura obohacena. Počet dosavad zjištěných slov. lidových balad odhaduje Medvecký »na okrúhlych sto kusov«. »Ďosiahnuc tohto počtu,« píše, »mnohopočetní moji prispievatelia s rozličných strán našej milej domoviny nedoposlali mi už ani jednej neznámej ballady«. Značný počet slov. lidových balad (a vůbec slov. lidových písní) uveřejnil Fr. Bartoš ve své třetí sbírce moravských lidových písní (»Národní písně moravské v nově nasbírané.« V Praze. Nákladem České Akademie 1901.) V Medveckého sbírce jsem však nenalezl o těchto slov. lidových baladách žádné zmínky . . . Srovnávaje Medveckého sbírku se sbírkami českých a moravských národních písní (Erben, Sušil, Bartoš a j.), shledal jsem, že velmi mnohé balady, jež Medvecký ve své sbírce uvádí, byly zjištěny — ovšem ve znění a nápěvech více méně odchylných — i na Moravě, mnohé též v Čechách, zvláště však na moravském Slovensku. »Směle říci můžeme,« prohlašuje Sušil (»Moravské národní písně,« 2. vydání, Brno 1860), »že není téměř žádné písně nár. české, jenž by se na Moravě neslyšela! Toluéž se O' písiiěch slovenských v Uhrách dá tvrditi.« Nuže, tento fakt, že velké množství prostonárodních balad a vůbec písní je společným národním majetkem, společnou »kultúrnou dedoviztiou« českého i slovenského lidu, tento fakt, tuším, svědčí, že kontinuita našeho lidu od Šumavy až ? Tatrám nebyla úplně přerušena ani v prostonárodní poesii — což je jistě velkého dosahu! Jest jea litovati, že Medvecký toho faktu málo dbal, že ve své sbírce pozorněji nepřihlížel i ? baladám mor. Slováků ? ? baladám našeho lidu v českých zemích vůbec. Při jednotlivých baladách, které byly zjištěny nejen na Slovensku, nýbrž i v čes. zemích, měl zajisté upozorniti též na jejich moravské a české varianty! Učinil to sice při některých, ale daleko ne při všech. Ostatně trpí tím vlastně sbírka sama! Neboť příslušná upozornění na podobné a příbuzné písně jinde zaznamenané, jsou ve sbírce národních písní nutná a potřebná i z jiného důvodu: kdo se podle té které sbírky obírá některou písní, je pak příslušným odkazem upozorněn i na její varianty jinde uveřejněné. A konečaě, je-li baladický poklad Slováků podtatranských i moravských jednotný, jak Medvecký v úvodě právem zdůrazňuje, pak souborné vydání slovenských lidových balad mělo by obsahovati i balady z mor. Slovenska! Na str. 16. podává Medvecký z Bra-