str. 49
Rytinu jinou, také zajímavou, określił jsem sobě v Praze. Vidíme na jedné straně jelena stojícího meai jehličnatými stromy a nad hřbetem jeho umístěna jest lovecká trubka.
Opis vztahuje se na kresbu: FOETANT VZIWA ZA ZNAMENÍ GELENI EOHI A TEVBKY. Druhá strana ozdobena dvojhlavým orlem a českým lvem na prsou a opisem: TENTO ?? ? ZA CZASV ČECHA I LECHA BIL V CZESKÉM KEA-LOVSTWI.
Jiná oplatnice z Vlkavi má na straně jedné pěticípou rů žici, jejíž každý cíp, co srdcovítý list kuličkou končí, uprostřed růžice kroužek s pěti tečkami. Na desce protilehlé arabeska.
Bylo by věru vděčné okreslovati starožitné ty pozůstatky z českých kuchyní a uveřejňovati je v listě odborném. Musea okresní i městská měla by také záhy, než staré oplatnice se pohodí a zničí, starati se o jejich uchování věkiim příštím.
Jaroslav Mančal:
Lidový kroj z let šedesátých na Německobrodsku.
Prohlížeje pamětní knihu farní z městyse Ousobí, zaleženou roku 1835, shledal jsem zajímavý zápis, zajisté hned při založení vepsaný farářem Janem Kleslém o venkovském kroji a svatbě v okolí Ousobí. Na farnosti Ousobské nosil se lid shodně s ostatním v okrese Německobrodském. Kroj jinak nazývali též »okrouhlickým« z té příčiny, že blízko Německého Brodu jest vesnice Okrouhlice a mnoho roairoušených velkých statků, jež mají společné charakteristické jméno Okrouhličtí Dvořáci. Tito asi bohatostí svého kroje vynikali a odtud jeho jméno.
Kladu zde napřed volný překlad německého zápisu a teprve doplním tu a tam povrchní zápis podrobnostmi sebranými jednak mezi lidem, jednak na výstavce národopisné v Německém Brodě v roce 1894.
Pisatel krátce zmiňuje se, jak prostě, ba chudě živ jest zdejší lid venkovský, jenž chléb mívá jen o velkých svátcích. Obyvatelé městečka šatí se městsky, venkov přidržuje se kroje starodávného.
Muži nosí kalhoty krátké, punčochy vysoké a nízké střevíce nebo! »čižmy«. Vesty jsou modré, soukené, s řadou velkých knoflíků, limburáků. Klobouky nosí se vysoké se širokou střechou. Svobodní mají ještě za kloboukąm pestrou kytici květin. Mladí a staří nosí kazajky krátké, až na boky sáhající, soukené nebo manžestrové, přes něž oblékají plášť s límcem. Napřed spíná se pod krkem řetízkem, jenž jest přidělán ke kovové,
|