vysvětliti tehdejším úzkým stykem, který mezi oběma městy panoval, ježto Vysoké, ležíc na státní silnici, vedoucí ? Liberci, bylo za dob, dokud nebylo železnic, významnou formanskou stanicí, zprostředkující spojení Liberce s krajem. Liberečtí přiváželi sůl, čočku, kroupy, krupici, rýži, mouku, hrách, šatstvo, jídelní nářadí, kuchyňské nádobí, peřiny.

Vrchovaté povozy dodalo město Semily, jilemnický vrchní úřad panský. Boekov, Železný Brod. Také přispěly obce: Ološ-nice, Jesené, Přívlaky, Navarov, Boketnice, Tanvald atd. Obce jmenované i jiné přivezly »zrno«, hlavně žito. Z Vrchlabí od nejmenované Daní došel dar 74 nových košil. Turnov dovezl žito, pšenici, ječmen a ocet.

Na penězích darovali jednotlivci, města, obce 10.617 zl. 41 krejcarů. Pohořelí byli poděleni z těchto peněz podle udané ztráty již dne 8. září téhož roku u přítomnosti zástupce krajského úřadu ?, vrchního semilského panství.

Kronikář v Pamětní knize vysocké dodává: »Potravní věci hned po ohni byly mezi pohořelé udělovány podle poctu osob každé rodiny. Těmto pak všem velikomyslným dobrodincům všemohoucí nebeský dárce račiž uděliti hojného požehnání, kterýmžto srdce naplněné, slzavýma očima vroucná dika se vzdává.«

Přišly dary další, kdy hlavně duchovní na kazatelnách povzbudili »kolaturníky« osadníky ? dobrodiní a kdy majitelé panství jednak ze svého měšce, jednak z důchodů velkostatku poskytovali hojné peněžité podpory. Čteme také bohaté částky, zaslané od krajských úřadů a biskupských konsistoří v Litoměřicích a v Budějovicích. Celkem byli pohořelí dne 26. června r. 1835 obdařeni dalším příspěvkem 6829 zlatých 41 krejcarů. E. 1837 napočítáno z darů dalších 5342 zl. 23 ??.

Osudy zdejšího kostela, jeho vyhoření r. 1834, líčí kronikář v »Knize pamětní města Vysokej« takto:

Při vyhoření města Vvsokýho r. 1834 vešel i chrám Páně, jakž již podotknuto, v zkázu, takže mimo holé zdi a klenutí kostelní ničehož' nepozůstalo a vnitř roznítil se oheň padajícími uhly s hořící věže dírou, nacházející se nad chorem hlavním pro cifrák hodinový; a sice dřív než lze bylo tomu zabrániti, takovou prudkostí, že v malé chvíli celý chrám Páně v ohnivou pec proměnil a hrůzlivou prázdnotu po sobě zanechal.

A'by se však služby boží opět konati mohly, zaopatřila nám našii tehdejší milostivá vrchnost, nejosvícenější kníže Karel z Eohanů, bez prodlení jednoduchý oltář od velebných Alžbě-tinek z Prahy, objednav u pražského zvonaře tři krásné zvony, ku kterým se do ohni pozůstalá stará zvonovina as osm centnéřů obnášející, odvedla a ve svých železných hutích v Engen-