str. 222
Když družba věnec a partu má snímat: Mila pani Nevěsto v dobru stránku obrate za tento účinek muj, že ja poctivost a krasu panen&ku aneb věnec na meč muj bérem ja na misto tejto koruny Mladoženicha odavam a porúčam.
Když s partu na spatek přijdeš mluv takto: Když slunce zachodi po sobe tmavu noc zanechá aneb mesic bleskem svoijim času nočního slúži y ja když sem ? odpočinuti mladú Nevestu dovjedol a sprovodil na znak sem sobe zanechal věnec jej pak na misto vence zanechal sem mladoženicha.
Když družba přijde na Války rika takto: Slovutni a opatrili Pani Pritele nam velice považitedlni. Muž vedle srdce Božiho král David mezi mnohými pak rozličnymy vecmy v Žalme šestém verši Osmém vzdáva chválu Panu Bohu až ? ňeby ? nejviššimu Oblakům. Reči ovšem pravdivé sou a když ? vy vůli Boži toho milosrdenstvi ščastni se stati chcete spolu s týmto Mladoženichem my se z toho velice radujeme a krestansky vynšujeme, aby Pan Buh všemohoucy svojim Svatým milosrdenstvím počátek, prostředek i konec korunovati račyl a po tomto časném korunováni na visost do večnej radosti aby ste se mohli dostati spolu y s Mladoženichem srdečne žadam a vinšujem.
Drobné články.
K. Rozum:
„Šotek" z Přestavlk.
Panáček buclatý, postavičky silně zavalité se šklebivým výrazem a zakrouceným knírkem, sedí na soudku a hrabe se v nějaké měřici — toť náš »šotek«.
Čepička se sáčkem a třapečkem kryje hlavu a tělo krátký kabátec; rukávce u košile jsou vrapkovány; koženky a vysoké boty doplňují celkový úbor.
Soška je zhotovena z pískovce. Je vysoká 36 cm a váží 13/^ kg. Šotka toho daroval laskavě starosta p. Josef Zázvorka Museu podřipskému; měl jej posléze nad štítem svého stavení č. 28 v Přestavlkáeh u Roudnice.
Vesnická mládež se domnívala, že šotek se buď hrabe v penězích, anebo, že něco tluče, volávala naň: »Šotku! Dej nám také!« Vidouc jeho nehybnost, pokřikovala dále nadávkou: »Čuhaji!«
Nejstarší pamětníci v Přestavlkácli neznají podle listního podání svých předků (!?) vznik toho tak zvaného »šotka«. Dlužno tudíž hledati stáří jeho nejméně prý v 18. stol. Býval kdysi červenou a zelenou barvou pomalován.
|