Ve Chromči na Zábřežsku vynáší děvče na holi nastrojenou Smrť, druhé Smrčáka, ostatní děvčata v rukou majíce máječky zpívají: Smrtná neděle, ptám se já tebe, kdes dala klíče, klíče od země? Zadala jsem je svatému Jiří. Svatý Jiří vstává atd. Za dědinou Smrť a Smrčáka odstrojivše a došky spálivše, zpáteční cestou zpívají: Juž sme tu Smrť vynesly, nový léto přinesly, a to nám, a to nám, a to všecko tem Chromeckém panenkám. V dědině u některé chalupy mají postaven veliký máj. Vrátivše se s Novým letem, obcházejí kolem něho a zpívají improvisované žertovné přání, jímž každého souseda v obci obmyslí.

Na západní Moravě, obcházejíce se Smrtholkou, jedna nese pytlíček na mouku, druhá na sůl, třetí košík na vajíčka, čtvrtá hrneček na máslo, čehož všeho po trošce v každém domě dostávají, říkajíce: Pajmámo krásná, déte nám másla! pajmámo z pece, déte nám vece; pajmámo z roli, déte nám soli; pajmámo z lóke, déte nám móke. Potom si přichystají společnou hostinu.

Na východní Moravě Mařenu vynášejí na smrtnou neděli, a nové léto přinášejí na neděli květnou. Ale jméno toto se vytratilo; děvčata chodí na květnou neděli »majákem«, t. j. vrškem mladé borovice, ozdobeným pentlemi, malovaným papírem a papírovými obrázky, prozpěvujíce: Květná neděla, kdes klíče děla? Dala sem ich, dala svatému Juří atd.

Obyčej tento druhdy všeobecně provozovaný na Valašsku namnoze už také vymizel a jenom zbytky z něho zůstaly. Druhdy tctiž všechna děvčata v dědině i v městě vynášela na Smrtnou neděli hastroše, oblečeného v ženské roucho za ves nebo za město se zpěvy, a sňavše tam s něho roucho, házela ho do potoka, nebo do Bečvy, nebo slámu z něho po nějakém pasinku rozházela, aby bylo hojně pastvy. Hoši chodili za nimi všelijak povykujíce a usilujíce hastroše s tyče, na níž byl upraven, strhnouti, čemuž však děvčata bránila. — Nyní chodí toliko chudá děvčata »s Mařenu*, žádajíce si dárkův, ale zachovávajíce tím přece, byť i kuse krásný a významný obyčej národní. Jesti to obyčejně jedlový vršek (májíček), papírovými pentlami ověšený. Na samém vršku je panenka do červených nebo do ledajakých šátečkův oblečená. Chodívají s ní ten týden před Smrtnou nedělí.*) Písně, jež se zpívaly nebo zpívají, jsou: Nesem nesem Mařenu, na oleji smaženu. Kup, kup vajca, okolo Dunajca. Jaký je to mazanec, bez tvarohu, bez vajec? Žárlivost a žehravosť mezi vsetínskými děvčaty přidávaly na konec: Nám, nám, hornoměstským pannám, ale ne tým dolnoměstským flandrám! Jinde zase vyznívá konec: Ben, ben, blechy ven a vajíčka do košíčka sem! Mařena, Mařena, pro kehos umřela? pro Pavla Baroňového, že jí nechtěl kúpiť na svátky fěrtocha nového. Mařena, Mařena, kdes kluče poděla? Květné (t. neděli) a Květná Veliké a Veliká Juřím, aby kořeň búří.

V obřadních písních, které při vynášení smrti na Hané se zpívají, vyzývá se také Mařena, aby odevzdala klíče sv. Jiří (sv. Janu, smrtelné