stavili brusaře k domovním dveřím venku v tom domnění, že jen, když u stavení stojí, brousky se napekou. Dopisy, které brusaři v ruce mívali, bývaly měněny. Zněl na př. jiný: »Pozor na brousky. Slyšeli jsme v domovině naší, že v té vážené vesnici vaší vždy po sv. Prokopu v neděli slavnou pout jste světili. Slyšeli jsme také o té věci, že koláče budete péci. I poslal mne mistr můj k vám, bych při práci pomohl vám. Všecky k tomu potřebnosti přináším Vám do hojnosti a sice kvasnice z Brusnice. Pro běl jsem byl v Miletíně a pro tvaroh v Zebme; pro mandle a pro rozinky musil jsem jít do Studynky, do Vrchlabe pro papír, byl to mrzutý špacír. Přijměte ty naše služby, vyplní se vaše tužby, všemohoucí Bůh a svatá Trojice štěstí, zdraví udělí vám velice. Veškeren váš dobytek dvojnásobný dá vám užitek. Na poli pak obilí způsobí vám veselí. Na všem vašem počínání bude Boží požehnání, všechen tento váš život bude beze všech trampot. Vy i vaše hospodyně budete žít spokojeně, ke stáru pak děti milé sladit budou vaše chvíle. Uznejte a přijměte to naše namáhání, jinak v opak obrátí se toho přání.« Strunný obsah jiného dopisu: »Žádám o práci. Protože je mnoho sněhu, spokojím se s prací jakoukoliv a budu dělat za stravu.* Srv. koledu na str. 12: Pro běl . . .

Obyčej tento provádí se podnes, nejvíce v Bratrouchově (okres Vysoké nad Jizerou) a v nejbližším okolí; okruh jeho je celkem malý. Vznikl v době. kdy nebylo možno na vesnici dostati dobrých kvasnic a kdy bývala mouka špatnější. Pečivo se nedařilo, bylo jako stlačeno, tvrdé, lid takovému pečivu říká »brousky« (i známé »tkaničce«, někdy na dolní kůrce chleba bývá, říkává se brousek). Není divu, že v době, kdy se rozmanitým čárům věřilo, přičítali jim lidé i pokažení pečiva. Nyní ovšem již zvyk tento mizí, poměry .se změnily, po vsi přeběhne sotva jeden brusař; poslední dobou se zvyk zvrhá. Některé případy: Za večera dopraven byl brusař do třídy ve škole; ráno paní řídící jde do třídy zatápět a vidí u stolu jakéhosi pána. Běží rychle do kuchyně a volá: »Tatíku, vstávej, je tu p. inspektor!« Jiný: Brusaře pověsili na štědrý večer na bříza vedle cesty. Ráno na hod Boží vánoční žena jedna z povzdálí jej vidouc, považovala jej za skutečného oběšence a přivolala zástup lidí. Znova tento brusař byl vhozen na trať! Strojvedoucí jej spatřil a v domnění, že je to osoba, zastavil vlak.

Na Záhoří Lipenském na Moravě člověk malého vzrůstu spraví se napolo do ženských šatů, vycpe se slámou a senem, na hlavu vezme řešeto a do ruky býkovec. Chodí po dědině, a kde kterého výrostka potká, bije, aby prý lépe rostli než on a nebyli líni. Říkají mu Capu ta.*) Zábava tato souvisí s obchůzkami maškar v době vánoční a masopustni, jak jsem ukázal v 2. svazku této sbírky: Masopust držíme!

Betlémské ovčičky, starodávný obřad a zábava, nadobro již vyhynuly. Ještě počátkem 19. století byl obyčej na Velízi u Žebráka, že před půlnoční mší svatou místní farář vyvedl všechny děti z chrámu i s obecním pastýřem. Děti běhaly kolem kostela a mečely jako