rému, nepomním v kolik hodin, se počela zase zavierati a zavřela se všecka zase toho večera, nepomním v kolik hodin. I nechal jsem ji tak státi v té skleničce vína přes noc až do pátku sv. Štěpána, a vždy tak zavřena v své míře stála. A tak ten den v pátek, den svatého Štěpána a ty všecky dni a noci a v sobothu ráno po Novém letě, jináč v octab sv. Jana ev., vždy v té skleničce první stála zavřena, to jest 8 dní a 8 nocí, a nic nejméně nebylo znáti, aby se co chtěla odevřieti, než jakž se na Božie narozenie zavřela, vždy tak zavřena v své míře stála. I vyndal sem ji z toho vína a skleničky a schoval sem ji zase do krabice. Item anno 1554 v neděli po sv. Tomáši (22. prosince) donesl Vilím Zigmun-dovi Měsíčkovi růži jeho z Jerycha, které mi byl puojčil, a když mu ji dával, byl při tom Jetřich, syn jeho, paní Apolena, Zigmund z Plzně, Albrecht Truhlář, Václav Martiniovský, Vaněk Vokřínek.«

Lid venkovský nemohl si dopřáti rostliny, z daleka, z východu přinášené a jako drahocenný skvost chované. Uměl však si poříditi květy na Štědrý večer jinak z rostlinné říše domácí. Upozornil již Primus Sobotka v »Rostlinstvu« (str. 164), že si dívky československé ošetřují větev višňovou nebo třešňovou, trhanou v Čechách na sv. Barboru, na Moravě na sv. Ondřeje a na Slovensku na sv. Kateřinu, aby vykvetla, prý jen na hodinu, zrovna o půlnoci na Štědrý večer. Místo skleníku dávají větev v nádobě s vodou do teplého chléva. Tomuto obyčeji věnujeme pozornost.

Nejznámější doklad asi bude z Domažlicka u Boženy Němcové, který jsem již uvedl ve stati o sv. Barboře, jak na sv. Barboru »huřízne si dívčí višnovú nebo křešňovú větvičku," dá do vody na teplé místo, nejlépe do chlíva, ob den dává čerstvú vodu. Na vánoce vykvete. »Ty větvičky nesú si děvčata na půlnoční za šněrovačkú, ha který chlapec ji chapne, za toho muší jít. "

Na Chrudimsku ulamují větvičky třešně na zimu, načež jo ve vodě až do štědrovečera ponechávají, do kterého času se obyčejně ve vodě rozvíjí. Kdo takto vypěstovaný proutek má, může o půlnoční s ním jíti do kostela, kde uhlídá veškeré čarodějnice osady zády k oltáři obrácené. Musí však rychle utéci, by se mu nic zlého nestalo. Proto tedy radí herbář staročeský: »Chceš-li poznati čarodějnice, uřízni na sv. Barboru jednoroční proutek z višně; dej ho do nějaké nádoby a nalej naň každého dne čerstvé vody; do Štědrého dne se rozvije. Při jitřní udělej z něho kolečko a hleď skrze ně při mši sv. k oltáři a uvidíš všechny čarodějnice k oltáři zády obrácené. Ale potom musíš vyjíti z kostela dříve, než kněz řekne »Amen«, neboť kdybys se opozdil, čarodějnice by tě roztrhaly."

Na Sušičku, na Litomyšlsku, na Strakonicku dívají se o jitřní skrze vínek, udělaný z ratolesti višňové na sv. Barboru uříznuté, a v studené vodě až do Štědrého večera chované. Poznají se čarodějnice, jsou obráceny zády k oltáři. (V. Schwarz, Č. L. I. 501.)

Na Náchodsku oblíbena jest věštba: Na den sv. Barbory utrhne se višňová ratolest a dá se do vody: kvete-li pak o Štědrém večeru, bude brzy léto — nekvete-li, léto se opozdí.