od r. 1830. Jak ukazuje Schade, teprve nedávno v Anglii, v Nizozemsku, v Itálii, v Rumunsku šíří se strojení stromku vánočního mezi lid prostý. Všude děje se to kolem polovice století XIX.

Pokud se Čechů týče, udržuje se v Praze pověst, že v prvních letech stol. XIX. sliboval herec nějaký překvapení hostům o vánocích. Po večeři otevřel pokoj a v něm zářil a třpytil se slavně vystrojený stromek. To prý se všeobecně líbilo a rozšířilo po Praze u boháčů a z jejich domácností šířilo se to na venek mezi lid.

Z tištěných zpráv máme mezi nejstaršími zprávu Krolmusovu (Staročeské pověsti, 1845. I. 476.). Vypravuje, kterak v Čechách o Štědrém večeru na koutním stole mají smrček nebo jedličku, májku okrášlenou věníkem, ovocem, pečivem a oděvem (jablky, ořechy, hruškami, slivkami, mandlemi, rozinkami, perníkem, ptáčky, šátky atd.) osypanou, neb nad stolem zavěšenou obráceně dolů! V Praze a okolí Prahy kladou stromek mezi jídla vánoční, kde zasednou ke stolu k večeři štědrovečerní.

Jinde (III. 1851. 33.) prozrazuje Krolmus, že stromek vánoční není, původu českého. Vypravuje, že křesťané staví na Štědrý večer prostřed stolu »plodný rajský neb májový stromek", přidává však do závorky, aby názvu českému bylo rozuměti — »Christenbaum«. Názvu »stromek vánoční" ještě nezná r. 1851!

V rodišti mém, v Kostelci u Vorlíka a v okolí Vorlíka vůbec rozšířila se vědomost o stromku vánočním v letech šedesátých, z nadělování obleků a dárků chudým dětem na zámku Vorlíku o vánocích, kdež členové knížecí rodiny Schwarzenberské tyto dárky dávají dětem s obrovského stromu vánočního. Děti potom stromek doma napodobují. V naší vsi studenti z Písku a z Tábora teprve v letech sedmdesátých (XIX. věku) přinesli obyčej do rodin a od té doby zámožnější rodiče překvapují děti stromečkem. Vidíme-li nyní, jak se před hody vánočními zazelenají všude v městech ulice a náměstí hájem stromků všeho druhu, jak se pořádají zvláštní slavnosti se stromkem, říkadly, s hrami, se symbolickou výzdobou atd. atd., zdá se to skoro víře nepodobné, jak rychle a všestranně (hlavně v městech) mohl se obyčej nový rozšířiti.

Shrneme-li vše v konečný názor, patrno, že vánoční stromek od Němců šířil se k národům jiným. Není to však lidový obyčej všeněmecký, nýbrž obyčej umělého, (snad bychom lépe mohli říci) »městského« původu. Možná, že při vzniku jeho působila obdoba lidových máječek, ověšovaných ovocem a ozdobami, s nimiž koledníci chodívali o vánocích, o novém roce, na smrtnou neděli a pod., jakž o tom vykládají Mannhardt a Sepp. V té podobě (aby byl totiž umísťován na stůl štědrovečerní) historicky doložen není. Konec konců opakujeme: Krásná ozdoba vánoční slavnosti, stromek s pozlacenými ořechy a jablky, cukrovinkami, pestrými řetízky papírovými, se zářivými světly v době nedávné vniká do lidového podání. Na začátku věku XIX. byl ještě zjevem vzácným. Kdo si všímá lidového života, přisvědčí, že ještě na začátku XX. věku není na př. u nás ani u Němců všude rozšířen a že jeho místo mezi obyčeji vánočními zaujímají mnohem starší »jesličky«, o nichž často se zmiňují naše staré památky.