a které u všech národův i u nás z původní myšlenky vyspěly ve zvláštní, svérázné seskupenífigurek a udržují se po staletí v podání lidovém. Starý obyčej »Jesličky« bohužel mizí z domácností a nový "Stromeček vánoční" všude dochází obliby a povšimnutí, v lidové tradici i v literatuře, kdež v dějinách vánočních slavností a zvyků neprávem přikládá se "stromku vánočnímu" význam větší a doklady o jeho původu obšírnější a učenější, než prostý, ovšem vábivý a poetický obyčej snad zasluhuje.

*

Jmelí. Ještě novějšího a rovněž naprosto cizího původu, než vánoční stromek, jest u nás obyčej se jmelím na vánoce.*) V posledních letech přibyla mezi vánoční nezbytnosti v Praze i po městech českých vůbec nevídaná tato rostlina, jmelí zelené s bobulkami bílými. Staří pamětníci vrtí hlavou, co to znamená, zavěšovati na Štědrý večer a přes vánoční svátky pod lampou, pod lustrem chumáče jmelí. Když se pak pod jmelím rozproudí blahopřání vánoční, čtveračivé škádlení a líbání, nezdá se nevinný obyčej se jmelím tak novotářský a nebezpečný..

Jmelí jest divná a významná cizopasná rostlina. Budí úctu stářím dokladů v prastarých bájích východních, klasických i po celý středověk až do nejnovějšího obřadu vánočního. Není vymyšlen dojemný výjev v opeře Normě, kdy kněžka žehnáním jmelí zaklíná v září měsíční lítici válečnou. Upozornil již Sobotka v Rostlinstvu na Pliniovo líčení o keltických druidech, když nalezli jmelí. Kněz bíle oděný uřízl je zlatým kosířem na bílý plášť. Nápoj ze jmelí připravený prý činil jalová zvířata plodnými a pomáhal proti otrávení. V bájesloví germánském vypravuje mladší Edda: Bohyně Frigga přiměla všecky živly, kamení, stromy, zvířata, choroby a jedy, aby přísahaly, že budou šetřiti života Baldurova (personifikace letního světla); jenom na jmelí nežádala přísahy, poněvadž se jí zdálo býti příliš mladým. Baldur byl nezranitelný. Loki došel si pro jmelí a podal je slepému Hodurovi (temná doba zimní), aby jím střelil na Baldura. Hodur střelil a Baldur skácel se mrtev.

Křesťanská symbolika rovněž se ujala jmelí. Lid nazývá rozvětvené křižovaté haluzky »svaté dřevo kříže«, jako prý z nebe padá semeno jmelí na stromy, že Kristus s nebe seslán na strom sv. kříže a vydal se za ovoce k užitku a spáse lidstva všeho. Také růženec proto robí z větviček jmelí v německých krajinách.

Podle Kronfeldovy studie o vánočním stromku nejsou vánoce německé bez vánočního stromku jedlového a stejně nemohli by v Anglii slaviti vánoce, kdyby neměli jmelí a česmínu (bodlavou palmu). Výborně líčí Dickens v Klubu Pickwickův (Světová knihovna 70—74): Na Štědrý večer z prostředku stropu v kuchyni starý Wardle zavěšoval mohutnou větev jmelí, načež pak pan Pickwick s galantností uchopil starou paní za ruku, zavedl ji pod tajemnou větev a políbil se vší dvorností a důstojností. Stará dáma podrobila se této obvyklé zdvořilosti s vážností, jaké