str. 52
od některého dobrého,
člověka přívětivého.
Pakliť nás lidé opustí,
věz, žet nás Bůh neopustí.
Panna Maria:
Ba, jistě já v žádném jiném
kromě v Pánu Bohu samém
svou naději všecku skládám,
neb v světě málo přátel mám.
|
Tuto Tři králové na plac vyjdou; muzika hraje. Po přestání muziky první
král Kašpar mluví.)
Kašpar:
Ej, jak naše tato cesta
jestiť z dalekého města.
Pracně ji velmi konáme,
s velkou snažností žádáme
toho dojít, což míníme,
ač to dost pracně činíme.
Králi Melichar, vím že Tvá
Milost vždy v tom stále trvá,
že, co jsme před sebe vzali,
to žádáme, bychom došli;
a toho krále nového,
vnově k nám na svět přišlého,
bychom slavně přivítali,
poklonu mu učinili,
jakž sluší na takového
krále a pána slavného.
Melichar:
Tak jest ovšem, Kašpar králi,
že jsme my proto přijeli
z našich zemí sem do těchto
východních toliko proto,
abychom toho slavného
krále, k nám na svět přišlého
vítajíc, dary poctili,
poklonu mu učinili,
poněvadž jsme jeho hvězdu
uhlídali na východu,
kteráž nás vždy předcházela,
ustavičně nám svítila.
Tot jistě s Boží pomocí
má se státi, aniž v noci
téměř málo spáti máme
až to vskutku vykonáme.
Baltasar:
Zajisté spravedlivé jest,
toť beru na královskou čest,
aby ten nový král od nás
poklonu přijal y tento čas
a to hodnou, jakž na něho
sluší podle moci jeho.
Ten aby od nás byl uctěn
dary, nejsem poslední ten
abych s snažnou uctivostí,
s pokorou, s ponížeností
neměl k němu přistoupiti,
poklonu mu učiniti.
Jakož hned, jakž jej najdeme,
poklonou, dary uctíme
jeho královskou důstojnost
a znamenitou velebnost".
Kašpar:
Tak jesti, Baltazar králi,
že ten král poklony, chvály,
i darův slavných jest hoden,
to může vyznat nejeden.
Nebo se z hvězdy poznává,
jako na vědomí dává,
kteraké ten král hodnosti
jest hoden a poctivosti.
Nebo hleďtež, kterak svítí
a jako dennice třpytí!
Ale což to? Již zmizela!
Ach, cože nás zarmoutila,
tak že již cesty nevíme,
kam se jednou obrátíme!
Poněvadž jsme v neznámosti
nemajíc cest vědomosti,
než v tomto, zdá mi's, nebloudím,
což za pravé býti soudím,
bychom Herodesového
dvoru, krále židovského,
nijakž neopomíjeli,
nýbrž u něho se ptali
na narození takové
nám i jemu divné, nové.
Neb on o tom nejlépe ví,
poněvadž tak, jakž se praví,
v jeho panství to stalo se,
ten nový král narodil se.
Melichar:
Dobré zdání tvé, králi, jest;
což pravíš, ovšem slušné jest.
Protož budem se ptáti
někoho, jenž by nám znáti
dal, budem-li přístup míti
k Herodovi, s ním mluviti.
Ale nevím skrze koho
Herodes se doví toho,
že s ním chceme rozmluviti
a o pilnou věc říditi.
|
|
