str. 54
Melichar odpovídá:
Milostivý králi, pane,
jenž řídíš království slavné,
nestěžujem toho sobě
oznámiti vpravdě tobě,
že jsme proto k dvoru tvému
přijeli velmi slavnému,
od tebe chtíce věděti,
by nám ráčil oznámiti
o mladém králi židovském,
nyní vnově narozeném.
Nebo jsme my jeho hvězdu
uhlídali na východu,
kteráž nám nyní zmizela,
nás jisté cesty zbavila,
jako anjel se stkvějící,
neb co slunce se třpytící.
I pročež my tvé Milosti
žádáme s ponížeností,
by nám ráčil oznámiti,
kde by se měl naroditi?
Neb mu chcem činiť poklonu
tak, jakž na něj sluší, hodnou,
a k tomu jej darovati,
jakž na krále sluší, ctíti.
Herodes:
Toť jesti jakás věc divná,
u nás nikdy neslýchaná,
o narození takovém,
obzvláštně pak nám neznámém!
O té hvězdě nám povězte,
pravdu jistotnou oznamte;
neb bychom rádi věděli,
kdy a kde jste ji viděli,
kterážto že vám svítila,
vás ústavně předcházela.
Baltasar:
Králi, tvé Milosti pravím,
pravdu jistotnou oznámím,
že ta hvězda nám svítila
a nás vždycky předcházela
ukazujíce nám cestu
až právě k tomuto místu.
Ale nyní ztratila se,
nevíme, jak to děje se.
Pročež my tě, slavný pane,
žádáme velice snažně,
aby nám vědomosť toho
dal pro slávu krále toho:
Kde jest to místo, v němž zrozen,
ten nový král jesti splozen?
Neb se mu klaněti chceme,
též sebou dary neseme,
jimiž jej chceme uctíti,
jméno jeho velebiti.
Herodes odpovídá :
V pravdě my žádné známosti
nemáme, ni vědomosti, co by to měl za krále býť
anebo kde se narodit.
Ale vy poslyšte rady
naší, najděte jej tady,
rychle do Betlema jděte
a na to dítě se ptejte.
A když je pak naleznete,
tedy nám hnedky oznamte;
neb i my chceme přijíti,
jemu se také klaněti.
(Tuto králové odejdou pokloníce se.)
A Herodes před se mluví:
O, jak naše smutné srdce
jest zarmouceno velice.
Ačkoliv zármutek nese,
však se všeckno hněvem třese,
slyšíc o jakéms dítěti,
že se mělo naroditi.
To že by mělo být králem
jako my, židovským pánem?
Předivná tato novina
jest nám nyní zvěstována;
toť nijakž nemůže jíti,
chcem tomu odporní býti.
Dokudž nám naše království
bude trvati i panství,
nepřemůžeť nás nižádný,
byt byl, kdo chtěl, a jak slavný!
Nyní trochu té starosti
přestanem a hněvivosti,
a radši na palác půjdem,
na tu věc mysliti budem.
Kašpar král:
Ej, mé srdce, jenž se bylo
prve velmi zarmoutilo,
nyní se velmi veselí,
radovati mi se velí.
Neb hvězda, jenž se ztratila,
zase nám nyníčko vyšla.
Není-liž tu, hleďtež zdravě?
Nad tím městem stojí právě!
Melichar:
Jistě, vpravdě ta hvězda jest.
není omyl, ni žádná lesť.
Což se tedy veseliti
nemáme a radovati?
Pročež rychle pospěšme tam,
aby snad opět znova nám
ta hvězda se neztratila;
teprv by nás zarmoutila.
|
|
|
