str. 56
Nu, posle, ty předce čekáš?
kolik konvic piva zmeškáš?
Mluvil jsem s Marií Pannou
tak, jakož's žádal, o věc tvou.
Máš tem králům oznámiti,
že mohou volně přijíti,
jestliže jen oškliviti
sobě nebudou v chlév vjíti;
neb jinde neměla místa
s děťátkem svým, jest věc jistá.
Posel:
To já, stařečku, rád slyším.
Pročež v rychlosti pospíším
k nim pánům a jim oznámím,
relaci od vás učiním.
Než, jesti mi na té líto
velmi hrubě, a to proto,
že mi tím pivem vyčítáš.
Ó, co ho sám nerad piváš?
Tož's sobě mnoho zachoval,
že by téměř bídný zůstal,
bys nevypůjčil kožíšku,
sobě též také čepičku.
Což sem tě ťal jako kordem;
povímť více, až se sejdem.
Josef:
Ó jdi, radčí bodej zabit
byl, aneb kyjem dobře zbit;
musí býti velmi zralej.
Posel vracejíc se mluví:
Pomáhejž Bůh, pánové, vám,
nyní se zase vracuji k vám.
Oznamuje vám panenka,
matička toho děťátka,
že volně přijít můžete,
jestliže jen nebudete
oškliviť sobě v chlév vjíti.
Nebo jinde místa míti
nikdež s děťátkem nemohla,
tak se s ním v chlévě shrnula.
Kašpar:
Nu, my tedy již půjdeme,
svou věc konati budeme,
poněvadž to dobře známe,
že již volný přístup máme.
Pojďmež tedy, nemeškejme,
tomu králi se klanějme.
|
Přijdou, pokloní se Panně Marii a potom kleknouc, Kašpar mluví:
Velebeno buď děťátko,
králi, malé pacholátko!
Klanějíc se tvé Milosti
s pokorou, s ponížeností,
tvé důstojné jméno slavím,
ctím, chválím, také velebím
Totoť zlato ofěruji,
upřímným srdcem daruji,
ač jesti mi to vědomé,
že toho nikdyž ode mne
pro všemohoucnosť nežádáš,
nebo ho sám v hojnosti máš.
I my též od tebe máme,
všecko dobré přijímáme,
ale však je na znamení
vem věčného kralování.
Melichar mluví:
Slavný, důstojný ač malý,
všemohoucí, věčný králi!
Poklonu činíc teď tobě,
snažně žádali jsme sobě,
klaněti se Tvé milosti
vědouce tě byť té hodnosti.
Pročež, já nyní poklonu
činíce tobě pokornou,
myrhu tobě ofěruji,
upřímně dediciruji
na znamení utrpení,
též hořkého umučení.
Přijmiž je vděčně ode mne,
v své paměti vždyckny měj mne.
Baltasar:
I já též s. ponížeností
přistoupil jsem k Tvé milosti,
klaním se jakžto mocnému
Pánu, též i králi svému,
poněvadž jsi toho hoden,
abys byl ode všech lidí ctěn.
Pročež nyní žádám Tebe,
aby nestěžoval sobě
toto kadidlo přijíti,
mne vždy v své milosti míti,
na znamení kněžství svého
podle proroctví mocného.
P. Maria odpovídá krátce:
Slavní, velicí králové,
v světě vznešení pánové!
Já na místě syna mého,
nemluvňátka maličkého,
vám poníženě děkuji,
též i v jistotě slibuji,
že s ním po jeho smrti budete
kralovať v věčném životě.
|
|
