V roce 1830 bylo v České Třebové 13 mistrů: Bonaventura (prostě Bona zvaný) Kleslo, Císař a Josef Pivoňka na předměstí Trávníku, Dobroucký, Fiala, Dvořák a Kolársky „u kostelíčka" čili ,,na kopci", Lorenc Duspíva a Jan Andrle ,,na blátě" (nyní ulice Ústecká), Frant. Duspíva „za mostem", Václ. Kozel „na ostrově", Jakub Mašek a Jakub Pivoňka v „městě". Za jejích doby klesalo hrnčířství již valem. V letech padesátých 19. stol. pracovali již jen Andrle, Josef Pivoňka, Fiala, Frant. Duspiva, Kolářský, Jiří Dvořák a Václ. Kozel. Z těchto

Štít kamnáře Frant. Duška na dům. Různě polévaný.

opět druh po druhu ubýval. Nejdéle — až do prvých let 80tých — provozovali řemeslo 2, Fiala a Andrle. Tento přečkal i Fialu.

Hlínu kopali třebovští hrnčíři v „hliníku", ležícím na svahu při silnicí ke Skuhrovu, též na drahách před hliníkem. Hliník měl s hektar výměry a patřil dvěma držitelům, Jiřímu Dvořákovi a obci. Část ve vyšší poloze byla Dvořákova a ten prodal svůj díl čtyřem mistrům; část níže ležící byla obecní a tam kopali všichni ostatní, odvádějíce za to k obci nevelký poplatek. Hlína byla žlutá, zvláštní jakosti. Nebyl to ani „mastník" (jíl) ani obyčejná „červeníce" (hlína cihlářská), od které se liší větší jemností. Byla uložena nestejně hluboko pod ornici a jinými zeminami a to nikoliv „celinou" (celistvě), nýbrž různo v hnízdech nebo ve slohách klikatých i bylo třeba ji hledati. Kopali na