V dolní části hliníku vyskytovali se zároveň s hrnčířskou hlínou vrstvy „uhlí" (t. j. lignitu). Lignit ukládal se tu rovněž porůznu, v nevelkých prohlubinách a v slabých vrstvách. Barvou i listovým složením namnoze se vyznačujícím byl velmi podoben vrstvám lupenů tabákových, obsahoval též celé šišky stromů jehličnatých, kusy kůry, dřeva a j., vše arci zuhelnatělé a mohlo se prsty roz-drobiti. Na vzduchu lignit zvětrával a uschované vzácnosti, nejsouce uloženy v lihu, rozpadly se v prach. V létech 1850—1875 dobýván lignit zkušeným havířem, ale nedocházel obliby a tak upuštěno od těžení. Jeden čas zkoušelo se zužitkovati popelu z něho za „vý-

1. Džbán cechu krejčovského. 2. Džbán s křížem. 3. Džbán s různými okrasami. 4. Konvice cechu hrnčířského. 5. Džbán z ozdobami a žertovnými nápisy. 6. Kropenka.

bornou" mrvu i docházel na krátký jen čas odbytu na Českobrodsku. Zmínka o lignitu byla zde učiněna jen proto, že se vyskytoval v sousedství hlíny; obé jest dnes z větší části vyčerpáno. Pod hlínou přicházelo se na štěrk, v němž se prýštila voda. Zde byla spodní hraníce kopání hlíny. Vynášela pak se hlína v „kulich" (hrudách), neboť nebyla suchá a drobivá jako obyčejná hlína cihlářská a nebylo třeba doma vodou jí zřeďovati. V létě kopal hlínu každý, kdy a kolik chtěl; ale na jaře nebylo od cechu jednotlivcům dovoleno jiti na hlínu, dokud celý cech nezačal. Před zámrzem hleděl každý zásobiti se na celou zimu, což byl úkol nemalý. Tak na př, Mašek, jenž pracoval na čtyřech kruzích, potřeboval na zimu přes 20 vozů hlíny. Vůbec pak bylo třeba s vozbou vyčkatí, až budou polní práce ukončeny, jinak nikdo nedostal „formana". Po odbytí této starosti udělali si hrnčíři „trachtu s muzikou" jako jiná řemesla.

Napotom nastala pilná práce v dílnách. Dělalo se skoro výhradně hladké zboží trhové: talíře (misky), mísy na stůl i veliké na zadělá-