lézáme ve skupinách „Dwory i miasta" nebo „Pieśni szlacheckie". Jsou to většinou kuplety a umělá skládání obsahu milostného nebo satirického. O provenienci rukopisu lze říci jen tolik: Na poslední stránce jest tužkou napsáno „W. Šemberovi" a dole (jinou rukou) „Z pozůstalosti J. Kollára". Patrně tedy dostal se rukopis do knihovny musejní s pozůstalostí Semberovou, kterou^ museum získalo od sl. Zd. Semberové. Kollár stýkala se ve Vídni se Semberou téměř denně (bydleli v témž

Z listů Celakovského vydaných Českou akademií můžeme pěkně sledovati rozvoj jeho polských studií.5) Již r. 1821 (I. č. 46) Kamarýta upozorňuje na dílo Rakowieckého. (Prawda Ruska), téhož roku mu posílá Niemcewiczovu skladbu „Duma o Żółkiewskim" (č. 56), vypravuje o svých stycích s cestujícími Poláky (r. 1823; I. č. 106), a již koncem r. 1824 příteli píše polský list podotýkaje, že Brodziński za svého pobytu v Praze pobízel jej, aby se ucházel o katedru církevněslovanského jazyka, která měla býti zřízena při universitě varšavské.

Brodziński na své cestě do Ríma zdržel se v Praze, spřátelil se s Celakovským, zabýval se horlivě Rukopisem Kralodvorským a měl podle svědectví Celakovského „větší částku vydaných našich „českých písní .... již přeloženu" (I. č. 124). Z Karlových Varů poslal Celakov-