podíval do něho hoch, za kterého by se ráda provdala. Potom uschová zrcadlo mezi prádlo do skříně. Provdá-Ii se za toho mladíka, rozbije anebo zakopá toto zrcadlo, aby se nikdo již do něho nedíval (Бе-говиh, Живот и обича^и Срба-Граничара, 220, č. 15).

Podobne v Rusku v Jaroslav, gub. nastaví dívka zrcadlo měsíci a hádá, bude-li v něm jen měsíc viděti, že ženich nemá ani bratra ani sestry; ale bude-li v něm několik odrazů, bude míti tolikéž švagrů a švegruší (Этногр. Обозр., XXXIX., 76). Taktéž u Malorusů se věří, že se ženich objeví v zrcadle nastaveném slunci (ЧубинскШ, Труды, III., 261).

Ve Francii čaruje se místy takto v noci s posledního února na 1. březen, ovšem nezjeví se pak ženich v zrcadle, než jak obyčejně bývá při takovém čarování ve snu; dívka začne své čarování ve čtvrti měsíční, na kterou připadne 1. březen, a má hleděti, aby potají vstrčila pod svůj polštář zrcadlo obklíčené jejím podvazkem (Revue des trad. pop., XVII., 498). Podáno snad neúplně, dívka také tu nejspíše nastavěla zrcadlo měsíci. V Oldenbursku užil téhož celkem prostředku muž, aby poznal budoucí ženu: o půlnoci vstoupí s hořící svíčkou v ruce do pustého pokoje, když nikdo není doma, před zrcadlo, zadívá se pozorně, zavolá třikráte své jméno anebo hlasitě se zasměje, tu pozná budoucnost, zvláště budoucí ženu (Strackerjan,2 I., 108, č. 124).

Ve Švýcarsku v kantonu waadtském nastaví se v předvečer vánoční před půlnocí tři zrcadla do trojhranu v pokoji, očistí se a smetí vynese dívka zpátky vycházejíc do okapu střechy, vstupujíc potom spatří v jednom tom zrcadle obraz ženichův (Revue des trad. pop., II., 533).

V Anglii zjeví se dívce ve snu nastávající, když spálivši o půlnoci papír s jménem milencovým položí popel do papíru zabalený na zrcadlo křížem znamenané pod polštář (Zs. f. Völkerpsychologie, XIII., 331).

Jinde přivoláván podobnými čáry nebožtík: v Poznaňsku staví se o půlnoci se svíčkami před zrcadlo a volá nebožtíka, kdo s ním chce mluviti (Mitteilg. Schles. VK., VIII., seš. 15.-16.,. str. 83, č. 135).

Ve Slezsku privoláva jménem nebožtíka, kdož o novoroční půlnoci vstoupí se svíčkou před zrcadlo a zavolá jeho jméno (Wuttke, § 401). Na Hlinecku věří, že kdo se o půlnoci štědrovečerní dívá do zrcadla, uvidí za stolem seděti osobu, která do roka zemře (K. V. Adámek, 328). Podle francouzské pověry spatří sebe sama, jakým bude v hodině smrti, kdo v noci svatých tří králů se zadívá do zrcadla napsav vlastní krví jména K M В na své čelo (Liebrecht, Otia imperialia, 233, Zs. f. Völkerpsychologie, XIII., 330).

V různých krajích a v různých dobách považováno zrcadlo za jakési apptropaion.

V Cíně léčí se lidé od nemoci, způsobené pohledem nepřítelovým, shlížejíce se v starém bronzovém zrcadle (Seligmann, I., 37). Patrně nemoc t. j. zlý duch v člověku nemocném sídlící prchá,^nesnášeje obrazu své tváře, postavy v zrcadle. Ve východní Indii musí se nemocný shlí-žeti v hrnci naplněném olejem, zároveň se odřezky vlasů a nehtů shazují do hrnce a hrnec se dá nějaké ženě, která má činiti staré bohy působící nemoci neškodnými (Zs. f. Völkerpsychologie, XIII., 343). Ná-