Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 370

žuje řadu úkladů nebezpečným úkolem: výpravou daleko za známý svět, za moře, k mocné, hrozivé bytosti, od níž má nápadník zlému otci své vyvolené přinésti buď tři vlasy neb odpověď na těžkou otázku. V starší umělé literatuře není po tomto spojení stopy a nová látka sama má dosud velmi tajemný a nejistý původ.

Je patrno, že příběh chráněnce osudu skýtá na své půldruhá tisíc let trvající pouti našemu vědění mnoho záhad. Nejsou vysvětleny ani přechody z buddhismu do křesťanství, z východu na západ, z minulosti do přítomnosti, z literatury do podání, nejsou stanoveny ani původ, ani útvary skupin, ani příbuznosti s analogickými a s vnesenými látkami, jimiž se texty hemží. Studium srovnávací literatury od svého počátku zabývalo se usilovně chráněncem osudu : Grimmové^Kohler, Veselovský, Weber, Dragomanov, Heydenreich, Kuhn a jiní, v Cechách dříve Hanuš a Erben, sbírali materiál, studovali shody, analysovali děj a sestavovali pracně hlavní rysy jeho světové pouti a jeho příběhů. V posledních letech zájem o chráněnce osudu se ještě sesílil. Chci referovati o několika nových pracích, jež mu byly věnovány a podat z nich výsledek, к němuž dospěly, s vlastními dodatky.

Emmanuel Cosquin*), jenž zasvětil celou svou záslužnou vědeckou práci sbírání důkazů, že látky evropského podání pocházejí z východu, zabývá se se stejným úmyslem povídkou o chránenci osudu v souvislosti s jinou látkou, kterou nazval „legenda o pážeti sv. A'žbety portugalské". Je to látka, kterou je možno označit obecným heslem: zrádné poselství do hutí. Na popud ženy je jinoch poslán mužem do hutí, aby se zeptal po vykonání rozkazu — má být hozen do pece. Zdrží se však cestou, a buď udavač, neb sám původce rozkazu, jde se přesvědčit a zahyne místo své oběti. Tato povídka je dojista východního původu a Cosquin nalezl pro ni bezpečně tyto hlavní typy:

Cizoložná krá'ovna chce se tím způsobem zbavit svědka svého hříchu (neb hocha, kterého marné sváděla). Udavač obviňuje druha, že krále podezírá, jakoby měl malomocenství neb shnilý dech. Král posílá posla na smrt ze sobectví (ne na udání) a je utracen místo něho. Pak verse evropské, kde udavač obviňuje královnu z cizoložství.

Dodatečně nalézá Cosquin (Revue 1912 s. 320 а n.), že zrádné poselství je připojeno ještě к povídce o zrádném listu, jímž rek povídky má být vydán na smrt. Analysuje pak nejstarší povídky o chránenci osudu, v nichž muž, jehož dědicem se má nalezenec stát, posílá nale-zence napřed se zrádným poselstvím do hutí — obětí je však jeho vlastní syn — a pak znovu к svému správci s listem, jenž obsahuje rozkaz к vraždě. Shledává analogii povídky o poselství do hutí s poselstvím se zrádným listem, jenž je však cestou změněn, tak že nařizuje místo popravy svatbu posla s dívkou. Probírá pečlivě čínské a indické texty o chránenci os jdu, povídky Egypta a Abyssinie, a pseudohisto-rické povídky evropské. O lidových pohádkách praví, že v nich po úkladech, strojených nemluvněti a po úkladu s listem je nahrazeno úkladné poselství do hutí vysláním na nebezpečnou výpravu. Jeho studie


*) La légende du Page de s linte Elisabetie de Portugal et les conlei orientaux Revue des questions historiques. Paris. 1903. — La legende du page de sainte Elisabeth de Portugal et les nouveaux docurnents oiientaux. Ibidem. 1912.

Předchozí   Následující