sluhu v kočáře s pěkným dárem. Sluha cestou, dle rozkazu králova, zajede k řece, hodí dítě s kolíbkou do řeky.

Dítě doplave ke mlýnu, bezdětný mlynář se ženou je vychová. Nazvou dítě Plavčíkem.

Po letech král na honě zajede do mlýna napít se vody. Slyší hocha volat Plavčíkem, doví se jeho osud. Vyžádá si, aby Plavčík donesl od něho list královně.

Cestou volá ^na Plavčíka jeho „krstná matka", aby sečkal. Ale Plavčík praví, že své kmotry nezná a spěchá dál. Kmolra za ním pustí tmu a sen, takže hned opíraje se o peň usne na cestě. Kmotra čte list, v němž je rozkaz, aby posel byl zabit. Kmotra dá si list levou rukou za zády do pravé, a list hned na to obsahuje výzvu, aby byl posel oddán s královou dcerou. Pak kmotra list vrátí Plavčíkovi do kapsy, vzdálí tmu a sen, Plavčík běží dál, nevěda o ničem. Královna přání královo vyplní.

Král se vrátí, zuří, ale královna ho přesvědčí jeho zdánlivě vlastním listem. Od Plavčíka se doví, že ho cestou volala kmotra a pochopí, co se stalo. Pláče a praví, že jeho slzy neuschnou, dokud Plavčík nepřinese od Vracela tři zlaté vlasy. (Redaktor praví, že valach neříká Vratko, ale Vracel i Vraceli.) Také královna i dcera i dvořané pláčou neustále.

Plavčík jde ke Vracelovi, „čo slzy osúša". Přijde do města, kde všichni lidé pláčí, poněvadž jejich jediná studna vyschla. Prosí ho, aby se Vracela zeptal o radu.

Přijde do druhého města, kde lidé pláčí, protože jim uschl strom, jehož ovoce každého nemocného uzdravilo. I těm slíbí zeptat se Vracela na radu.

Přijde к starému plačícímu přívozníkovi u veliké vody. Přívozník slíbí jej převézt, půjde-li vyhledat Vracela a zeptá se ho, jak se má zprostit převoznictví. Plavčík slíbí, převozník ho převeze na voru, slíbí čekat.

Plavčík přijde ke skále, v níž bydlí Vracel. V bráně sedí jeho matka, která Plavčíka lituje, že musí zahynout. Plavčík jí vypravuje, co viděl, ona pláče nad lidskou bídou, schová jej v koutě pod sud a slíbí mu pomoc.

Vracel přiletí domů s řevem, že tam smrdí člověčina, chce ji zhubit. Matka mu domlouvá, aby se již slitoval nad světem, osušil mu slzy, že je tam jen ten, co světu chce pomáhat. Vracel ztichne, jí, dá si pak hlavu do matčina lůna, aby ho vískala. Matka ho víská, vytrhne mu zlatý vlas. Vracel žádá, aby ho neškubala. Matka se vymlouvá, že zdřímnula, zdálo se jí o vyschlé studni. Vracel praví, že mají vyhodit ze studně žábu, sedící na spodu. Po druhé stejným způsobem doví se matka, že pod uschlým stromem nutno vykopat hada a po třetí, že převozník má hodit prvnímu, kdo se mu naskytne, veslo do ruky. Ráno jde Vracel do světa po své práci, Plavčík se vrací s třemi zlatými vlasy.

Převozníkovi dá radu, až když ho převeze, ač se převozník zdráhá a ještě v půl cestě mu hrozí. Převozník hodí po Plavčíkovi veslem, ale ten zatim odběhl a skryl se.