a šestý: Pěkná Káča trávu žala, z téhož pramene. 2) Čtyři melodie otištěny jsou ze sbírky Erbenovy, jedna ze Sušilovy (str. 352, č. 489) a jedna z Bartošových „Národních písní moravských" (1589, č. 575 b.). Moravské písně otiskuji ovšem jen tenkráte, je-li jich nezbytně zapotřebí k porovnání, jinak i zde jako dosud obmezuji se-písněmi českými.

Již zběžný pohled na nápěvy ty ukazuje nám, že melodickým spádem svým dělí se na dvě skupiny menší: prvních pět pohybuje se totiž hlavně mezi prvním a pátým stupněm stupnice a překračuje obvod ten nahoře pouze o jeden tón, dole pak jednou (EN. 546) o půl tónu a jednou (EN. 547) o malou tercii (toto poslední k vůli závěru aeolickému). Ostatní nápěvy hned v prvním taktu dotýkají se spodní kvarty a vystupují pak až k vrchní kvintě nebo alespoň. (Bu575b) k vrchní kvartě. Mohli bychom tudíž říci, že nápěvy první skupiny jsou dle názvosloví středověkého authentické (nebo ještě přesněji: tonus neutralis), kdežto melodie skupiny drahé jsou plagalní. Se stanoviska čistě melodického shledáváme tedy hned zde-dva rozličné prameny, z nichž vyplynuly oba již v XV. stol. rozšířené nápěvy: Proč kalina v struze stojí? a Pěkná Káča. trávu žala.

Písně o kalině — anebo se začátkem kalinu apostrofujícím — podnes se zpívají v cechách, na Moravě i na Slovensku. Ale jen, obě české EN. 546 a 547 jsou tak blízké starému nápěvu XV. stol., že je možno pokládati za pouhé jeho varianty. Z moravských písní o kalině jen jedna (B II č. 820: Proč, kalino, nerozkvétáš?)' shoduje se prvními takty svými se starým nápěvem českým, ostatní pak moravské a slovenské jsou buď typu tomuto docela cizí a mají nanejvýš styky nějaké s nápěvem Pěkné Káče, s níž nejvíce souhlasí nápěv B II 575b zde otištěný. Avšak svatební píseň naše s úvodní apostrofou kaliny, u Erbena „Rozmyšlení" nadepsaná (EP. 304), má variant začínající slovy: Pověz ty mně, hvězdičko má, jsi-li jasná nebo tmavá? a zpívá se na nápěv EN. 547, který s tímtéž textem skoro beze změny nalézáme taKé u Sušila (str. 310) a jakožtc-variant dosti blízký u Bartoše (B II 422a: Kerá je ta hvězdička má?). Nápěv EN. 676, jemuž v Erbenově sbírce podložena sice slova-Ty podhajský kostelíčku, dle EP. 149 však svědčí též text; Když jsem já šel od mé dívčky, svítily mi dvě hvězdičky, jedna světlá, druhá tmavá......Hvězdo tmavá?

rozBvětli se: má panenko, rozmysli se, atd. (sr. B II 422a)r patří tudíž rozhodně do skupiny první; avšak tvoří již přechod do druhé skupiny netoliko tím, že užívá se ho též u písní: Pásla husy na jeteli {EP. 99) a Pásla Juda, pásla páva (EP. 477, ballada.