0 sestře travičce), jejíž jeden variant (dle EN. 716 zpívaný) začíná, také: Žala holka, žala trávu, nýbrž i posledními čtyřmi takty svými, jež úplně shodují se s nápěvy písní o žnečce, o pasačce atd., ovšem na dalším stupni rozvoje jejich, v útvaru čtyřřádkovém. Variant nápěvu tohoto (EN. 676) nalézá se v sbírce Rittersberkově (č. 299) s textem Můj Venclíčku starodávní, opakováním poslední! řádky však stal se tam již čtyřřádkový.

O čtyřech posledních nápěvech stačí zatím několik slov; podobnost obrysů melodických bije do očí. Zádumčivé moll písně EŇ. 716 samo o sobě není ještě bezpečným znakem stáří melodie té: nehledě k tomu, že mollový variant mohl zcela dobře vzniknouti také po době,,

1 níž pochází nejstarší nám známý nápěv skupiny té, P ě k n á K á č a,, vždy sluší míti na paměti, že jakýsi starobylý ráz nemusí býti úplně setřen sebe hojnějšími změnami jinakými, jimž nápěv během stoletf podroben byl. Zde ovšem ráz takový spočívá především na volnější úpravě rhythmické, o čemž ihned bude řeč. Texty nápěvu EN. 716. jsou vesměs epické, a to ballady, jež Erben (EP. 475—480) takto-nadepsal Sestra travička (Žala holka, žala trávu), Zabitá seiira (V černovicích v hustém lese hezké děvče trávu seče), Zabité děvče (V Černém lese na pasece švarné děvče trávu seče), HeřmanaDornička(Po neděli o pondělí) a Bratr voják (V širém poli lípa. stojí). Připomeneme-li si ještě začátek staré písně Pěkná Ká č a trávu žala a text písně ze sbírky Sušilovy, nalézáme již zde. hlavní motivy básnické této skupině nápěvů odpovídající: děvče žne trávu (jetelinu), setkává se tam se svým milencem nebo s cizíro-svůdcem a celý příběh končí její záhubou, někdy i popravou. Jsou. arci i texty prostší co do objemu i obsahu, ba druhdy zbývá při drobné písni jen motiv začáteční, žetí trávy, jenž se ostatně rád zaměňuje i s jiným ještě dosti blízkým, totiž s pasením (páva, hus, koní atd.) na louce nebo na jetelině. A jako melodie EN. 676,. která vznikla na základě nápěvu o kalině, texty svými zasahuje do skupiny písní o žnečce, tak navzájem zase píseň ze sbírky Bartošovjr (575 b) nápěvem náleží sice rozhodně skupině o žnečce, textem pak. skupině o kalinč. Těchto styků mezi obéma skupinami je ostatně ještě více: u Sušila na př. (str.- 322) v písni stereotypním oslovením kaliny zahájené děvče pouští kytici kalinovou po vodě k dolině, kd& na drobné jetelině mládenci pasou koně ..... Tyto vzájemné styky jsou. tím pozoruhodnější, any písně o kalině a o žnoucí pěkné Káči objevují se hned v XV. stol. vedle sebe (v rkp. Kackově), patrné jakožto stejně oblíbené a rozšířené, a obě v přečetných variantech, podnes ještě mezi lidem žijí.

Zvláště zajímavá je rhythmická stránka těchto devíti nápěvů: EN. 547 je (až na konec) již u Erbena zapsán notami stejného trvání a verše toliko korunami od sebe jsou odděleny, tak že