srozeně naskytuje se nejprve na konci celého nápěvu (jako vEN 547) a pak teprve i na konci první řádky (jako v EN. 546); na řádku prostřední však, která vůbec ráda i rhythmem svým od obou krajních se odliáaje a bez patrné zastávky přímo v poslední řádku přechází (jako v starém nápěvu o Pěkné Káči a v obou hned po něm otištěných moravských), docházívá až naposled (jako v EN. 676).

Velmi dobře znázorňuje se nám tento rozvoj na písni, která z rozličných příčin nedá se sice ztotožniti a oběma skupinami, o nichž dosud byla řeč, která však s nimi je dosti blízko příbuzná a nad to pak rozmanitě s nimi se kombinuje a křižuje. Je to jedna z nejkrásnějších: Osiřelo dítě. (Viz notový příklad na str. 221.)

Zde v první řádce otištěn je nápěv tak, jak jej nalézáme ve sbírce Erbenově bez udání taktu; ale ani o přesném měření not nestejného trvání (půlí a čtvrtí) nemůže zde býti řeči a proto odpovídal by způsob p3ani, jenž podán jest v řádce druhé (A), mnohem rlépe nejen volnému, zcela individuálnímu přednesu skutečnému, ale dle všeho i původní rhythmické úpravě tohoto nápěvu chorálu zajisté blízké, třeba bychom z pouhé podobnosti několika začátečních not nesoudili ještě s Konrádem, že Osiřelo dítě „nejeví ve své melodii nic jiného než širší rozvedení prvního motivu" životopisné písně o sv. Vácslavu.5) Ěádka třetí našeho příkladu ukazuje naproti tomu, jak asi by se volný rhythmus ten dle analogie písní o kalině a o Káči spoutati dal do pevného, přesného taktu (s moužnou úpravou, viz. obrázek)

ve čtvrté pak řádce otištěný variant naší písně, jejž jsem r. 1892 zpívati slyšel v Praze, dokazuje, že úprava taková není holý, bezcenný výmysl, nýbrž zcela přirozený útvar historickým rozvojem věcně odůvodněný ; neboť co do rhythmu jeví právě tak dokonalou shodu s ní, jato ostatně i jiný ještě pouze melodicky odchylný variant z okolí Nymburka, jenž vyložen byl na Národopisné výstavě. Konečně pátá řádka přináší píseň Ěehořskou z Blovicka, kterou p. V. Engler kdysi uveřejnil v Č. Lidu (II. str. 66); porovnání její se zápisem Erbenovým (EN. 682), jenž jako při Osiřelo dítě neudává žádný takt a kromě toho výslovně připisuje „A piacere", (a s variantem u Kittersberka č. 43) jest zajímavé jednak proto, že potvrzuje úvahy naše o rozvoji rhythmu, jednak pro nepopiratelnou melodickou souvislost písně Ěehořské s Osiřelo dítě a tím i s písněmi o pěkné Káči atd. (Dokončení.)