Z pravidla patřívá i patřívalo hodování po úvodu jen ženám. Muži se ho stranívají. V některých vesnicích zvykle hodovaly se šesti-nedělkou a kmotrami všecky ženy dobré vůle z celé vsi. Hodovaly pak hned v některé hospodě v osadě farní, kam za nimi z domu šestinedělčina přinášíváno „živobytí" celé koše. Hlavně to byly boch-níky domácího chleba, máslo a tvaroh. Pití platívaly ženy. Vstonpil-li k těmto hodům muž, třebas nevědomky, vzaly mu ženské klobouk, cídily mu jej a nevrátily, až dal na pití. Do jakých až kolejí toto ženské hodování vybočívalo, napovídá stará zpráva, nevím, zdali jistojistá, jak prý kmotry a ženy vracejíce se kdysi „hezky daleko pode vsí tepřiva zpomíly, že zapomíly v hospodě — dítě".

Do šesti neděl nosily kmotry ohromný hrnec polévky z piva a caltu. Byla-li kmotra bohatá a chtěla se dáti viděti, platila za caltu až 5 zl., takže jí bylo třeba k šestinedělce ne nésti, nýbrž vézti, což se dělo na žebřinovém voze, přes nějž bylo napřič přivázáno prkno s caltou. Kmotra pilně dbala, aby se calta nezlámala: dítě by umřelo! Z piva polévka ustupuje nyní moderní kávě a starodávná calta skrovnějšímu věnci z těsta pletenému, po případě i stádu mastných rohlíků. %

Bylo řečeno, že kmotry bývaly dvoje, někdy i troje. Vzal-li si vdovec vdovu a dočkal-li se znova požehnání v novém pokolení, nesměl uraziti žádný z obou manželů své staré kmotrovstvo a tak provázela potom nové děti ke křtu celá kmotrovská družina, krtiny se podobaly spíše svatbě.

Svazek kmotrovský jest po názoru Chodů velmi pevný. „Kmotrojci" jsou si navzájem jako nejbližší příbuzní. Kmotry kupují křtěnci jisté části oděvu, zpravidla košili, kterou smí křtěnec obléci nejprve jen po tři Boží hody za sebou, klobouk s kytkou, šátek na krk. děvčeti šátek na hlavu, fěrtuch a rukávce. U kmotrů smí dítě jísti a vésti si jako doma. Za to musí dítě ctíti kmotry a poslouchati jako samy rodiče. Křtěnec nesmí ani svatby strojiti, aby kmoter ne-pozval, třebas té doby sám i celý rod jeho s kmotry spory nebo hněvy měl. Kdyby prý spadl najednou otec a kmotr do vody, má křtěnec napřed vytáhnouti kmotra.

Před 15 a ještě 10 lety bývaly pěkné slavnostní obrázky chodských krtin častým a milým výjevem na domažlickém náměstí i na všech návsích farních vesnic chodských. Dnes kdo je náhodou tak vidí, má zvláštní štěstí. Vysvlékli se už skoro docela ze svého kroje kmotři a začínají se sem tam svlékati už i mladší kmotry a svlékajíce kroj, svlékají znenáhla své staré zvyky, mravy, svlékají se sebe — aspoň pro první pohled — Chody . . . Jak se časy mění!