zatím tomu tak chtěl, aby svatý Petr neměl hanby. Od té doby stojí fansy rády na jedné noze.

Pak přišli na. noc ke dvěma sestrám velmi chudobným. Neměly jim co ustlat, ani dát co jíst, a byly by rády jim daly. Svatý Petr: „Pane, požehnej jim, aby byly bohatší!" Kristus Pán jim požehnal. Za rok jim přišlo zas tudy jíť. Měly už velký statek, každá zrcadlo a načesávaly si vlasy. Pán Kristus povídal: „Musím je zase snížit, sice by padly do hříchu."

(Pokračování.)

Není úkolem těchto několika řádek řešiti otázku o vzniku tohoto obřadu. Chceme jen upozorniti na zajímavou v té příčině zprávičku, jíž, tuším, nebylo dosud povšimnuto. *) Uveřejňume ji v od-foorném časopise, poněvadž by jinak pozornosti snadno mohla ujíti, jsouc skryta ve knize, kde by jí nikdo nehledal. Jest to M. Samuela Martinia z Dražova latinský spis „Hussius et Lutherus i. e. collatio historica dtiorum fortissimorum Jesu Christi militum", kdež v oddílu XI. mluví se o oslavách, jimž po dlouhá století památka Husova v Čechách se těšila, a tu na str. 332, 333 čteme, jak večer v den památky Husovy vzplanou na návrších ohně svatojanské za zpěvu lidu shromážděného. Spisovatel vypravuje o pálení těchto ohňů v Hořovicích. Obyčej ten prý byl pak přenesen na den sv. Jana Křtitele. **) Tak domnívá se spisovatel, ačkoli pálení ohňů svatojanských u starých Čechů je doloženo v dobách předhusitských (viz v uvedeném článku Zíbrtově.)