papuč k neděli. Nezdravý chasník zotavuje se, „vylehuje" na lavici. Stařena, pokud může, vypomáhá mladé gazdině, která spěchá do města k velkomožným pánům daň platit, držíc v ruce maďarskou obsílku. Gazda střeží domu, dohlížeje všude, daleko neodchází, chvílemi sedí u „krosnu" (stavu). . '

Zadní část čičmanského gazdovství vábila návštěvníky N. V. Č. pohostinstvím hospodského Hudečka z Velké, jenž se stal brzy populární osobností výstavní. K návštěvě lákali tu hrou h u d c j z e. Slovácka, jejichž vyobrazení viz na str. 304. Klarinetistou je Jura Zeman z Velké, bratr M. Zemana, známého sběratelskou činností (sebral velikou sílu písní a tanců lidových), o němž se zmiňuje s por chválou Fr. Bartoš, jakož i o jeho sestře, která zná ohromné množství písní. Na housle hraje Josef Kubík a doprovázejí ho na basu syn jeho Tomáš Kubík i na housle Martin Miškerik.

Pro budoucí památku budiž tu zmínka o události, o které denní listy naše tak široce se rozepsaly, totiž o dvojité svatbě z hospody; „u Hudečků". Vyobrazení naše na str. 305 seznamuje s oběma párky, jakož i s jejich rodiči a příbuznými, kteří na svatbu zavítali. Obrázek zaradujeme do č. Lidu také proto, že jsou osoby na něm typické i také krojově zajímavé. Párek na právo — šťastní novomanželé Jura a Anča Zemanovi. Její otec, hospodský Hudeček, stojí v pozadí, a vzadu s podepřenou levou rukou postavila se jeho žena. Vedle ní, opírajíc sé rukou o stěnu, zaujímá místo Evička Miškerikova, druhá, Šťastná nevěsta. Levou ruku položila na rámě svého muže Martina Miškerika. U stěny sedí s úsměvem Jan Zeman, host z Velké, se ženou Kateřinou, poněkud ostýchavě pohlížející, a vedle Zemana sedí druhý host, Pavel Rumíšek, vedle ženy Kateřiny, které položila pravici na jedno z dětské drobotiny, sedící v popředí.

Čilý ruch soustředil se při rybář ně v sousedství Čičmanského gazdovství, kterou podle vzoru rybárny při Vltavě provedl zda-i řile J. Seifert pro J. Vaňhu, majetníka rybářského závodu v Holešo-j vících, jenž tu prodával ryby znamenitě upravené. Vyobrazení viz; na str. 306.

Kolem rybníka před rybárnou přijdeme ke mlýnu, jejž zbu- ¦ doval architekt Ed. Sochor (vyobrazení bude v čísle 5-), a jehož zří-! zení sám vylíčil ve Světozoru 1895, str. 441. Stanovisko svoje vy-; kláda archit. Sochor těmito slovy: Jako při kostele, tak i při mlýně j vycházel jsem s toho stanoviska, že na N. V. Č. mají býti prováděny i práce lidové se všemi zvyky a city lidu samého. O umělecké práce; zde se jednati nemůže, nýbrž spíše o pravé vycítění života, a proto, mnohdy musí býti provedena stavba nebo předmět, který s uměními přímého spojení skoro nemá. Stavbu začal jsem 14 dní před otevřením-výstavy, a tu při hledání starého šindele přišel jsem náhodou do Hlubočep, kde pan stavitel Potůček právě boural starý mlýn, který