jsem dal hned převézti do výstavy, takže p. Prokopec mohl hlavní části, t. zv. hranici a vodní kolo ihned znova sestaviti. Ostatní pak části byly sesbírány po různých mlýnech na potocích, takže veškeré mlýnské zařízení úplně staré jest. Eovněž i stavba sama provedena jest z materiálu starého, sesbíraného s dosti velkými nesnázemi. Tak na př. došky staré, přivezené od p. Mencla, mlynáře v Uhříněvsi a p. Kotta z Českého Brodu, musely býti nejdříve jako celé deky na střeše i s latěmi rozřezány, pak na vůz uloženy, tak aby mech setřen nebyl.

Poněvadž strojní zařízení jest úplně solidně provedeno a může se mlýti, proto odhodlal jsem se ku přivádění takového množství vody, aby kolo vodní mohlo býti pohybováno. Toto zařízení děje se tím způsobem, že voda napuštěná do dlouhých koryt, t. zv. vantrok, sbíhá přes kolo dolů do strouhy, odkud znova elektrickými pumpami čerpána jest do vantrok, takže téže vody ustavičně se používá.

Zvláštností každého mlýna jest š a 1 a n d a, místnost pro mlynářskou chasu a krajánky se vším nářadím strojným, potřebným ku mlýnským opravám. Věrné zařízení šalandy uspořádal Spolek mlynářských dělníků, který také se staral o pomocníky a krajánky, kteří si každého dne ve výklenku u mlynářského stolu vypravují příběhy skutečné i vymyšlené, pověstné rozprávky, čímž baví obecenstvo a udržují dobrou náladu v šalandě, dodávajíce jí svým hovorem a svým nestro-jeným zevnějškem náležitého. rázu a pravého ovzduší života mlynářského. — Mlýn byl postaven Spolkem českomoravských mlynářů s podporou N. V. Č.

Vyobrazení naše na str. 308 poučuje o zařízení vnitřku ve mlýně výstavním, upraveném věrně podle skutečnosti pečlivým snesením všech příslušných částí, aby tu znázorněna byla mlýnice n jednom českém složení. Nasýpací koš, ozdobený obrázky, moučnici se žejbrem, běhoun opatřený lubem atd., vše to pan archit. Sochor přenesl do výstavního mlýna a po bedlivém studiu všech podrobností uspořádal ve věrnou podobu pravé staročeské mlýnice. V šalandě (viz vyobrazení na str. 309) spatřujeme stárka i krajánka, kteří po celou dobu výstavní svým vtipem kořenili výklady mlýnského zařízení a „prášili", o překot si vymýšlejíce kratochvilné rozprávky o životě chasy mlynářské.

Officialní pojmenování další budovy (viz vyobrazení na str. 310) „Statek z B 1 a t s k a" (Katalog výstavní, strana 90) není správné. Srovn. článek A. Jiráska v Osvětě 1895, 636. Není to stavba z Blat, z pravých blatských vesnic mezi Bechyní, Veselím a Kardašovou Ře-čicí, nýbrž je pořízena od arch. A. Makovce podle vzoru z okolí Petrovicu Milevska, totiž obytné stavení a chlévy ze statku V. Koutníka ve Lhotě Vilasově, sýpky jsou podle vzorů z Bratříkovic a detaily některé dle Žemličkova gruntu ve Lhotě Žemličkově. Byl by tedy název širší a vhodnější „statek jihočeský". Na str. 312 vy-